Procházka Biblí - král Achab

Procházka jednotlivými úseky, etapami Písma svatého, které nám odkrývají podstatné lidské otázky, stávají se nám blízkými. Prostě ukazují, že Písmo není nějaká stará kniha, nýbrž přivádí na povrch i naše touhy, snahy, kterým i my nemůžeme uhnout...

Procházka Biblí - král Achab

Písmo nám nepřináší jenom samé pozitivní vzory. Podobně nám připomíná i osoby, které se nějakým způsobem svému poslání zpronevěřili, či ho nenaplnili. Tak jsme se třeba zastavili u Saula, prvního izraelského krále, který se vlastně stal podobně tragickou postavou - na které se mělo vidět, co správný král dělat nemá a jak každý dopadne, když nebude mít vztah k Hospodinu, Bohu. A podobně dopadá i náš současník, když odmítá podanou ruku Boží.

Zajímavou postavou je právě i král Achab, syn krále Omrího, panovník té severní části Izraele. Za ženu si vzal princeznu krále sidonského Jezábel a svou dceru dal za ženu synovi judského krále Jóšafata. Je v Písmu popsán jako velký stavitel - nejen, že si vystavěl nádherný palác, který zdobili řezby ze slonoviny - podobně velkoryse působil i při stavbě měst. Do jeho moci spadal i Moáb a Amón. Po dvakráte se vítězně utkal s Ben-hadadem, dokonce ho při druhém tažení u Afeku zajal. Ne tak úspěšně skončila bitva proti Šalmanassaru III, panovníku Asýrie u Karkaru, kde byli zajati.

Zvláštní je, že z pohledu světského, tedy obvyklé historie to byl panovník dobrý a udatný. Tedy jinak řečeno, zapsal by se do dějin severního Izraele jako "otec vlasti". Ale protože my už dávno víme, že Písmo není trhací kalendář, ani nezaujaté dějiny, nýbrž zaujaté s přihlédnutím, kdo jak se má a měl k Bohu - pak v této charakteristice nedopadá dobře. Kvůli své manželce dal postavit chrám Bálovi a na hoře Karmel háj pro Aśtoret. Hospodinovi kněze ze svého království vyhnal, ba dokonce se jeho manželka Jezábel starala o to, aby byli Hospodinovi svatí muži, proroci vyhubeni. Nakonec dochází ke známému boji o víru na Karmelu, kde s obrovskou ironií popisuje Písmo, kterak "prohráli" v souboji s Eliášem pohanští kněží. Zazní tam i ta možná omluva, když jim pohanský bůh neodpovídá, že vlastně neslyší, protože je na záchodě. Ano tak směšně končí každý, kdo se spustí Hospodina a chodí za pohanskými bohy.

Pro nás všechny je zde schováno velké poučení, že i my jsme vydáni vyrovnávání, že i my o svou víru o svůj životní směr musíme bojovat, naštěstí smíme přitom vědět, že na to nejsme sami, máme toho nejlepšího pomocníka.

Kéž takovou zkušenost i dnes prožijeme, přeji krásný a dobrý den.