Další ze zastavení u jednotlivých postav, který lemují dějepravu Písma svatého - ty děje mají nám co říci, chtějí i nám otevřít leccos z jeho vztahu k nám. Nejde o nějaké postavy dávnověku, nýbrž živé výzvy nám.
Procházka Biblí - Jozue vůdce do země zaslíbené
Po velikánovi, vůdci Izraelském Mojžíšovi, vystupuje na scénu jeho nástupce Jozue. Písmo ho charakterizuje jako celkem statečného člověka, který nejprve vítězí nad Amálekem (což byl vedle dalších vzorovými nepřáteli), podobně měl pod správou truhlu úmluvy.
Především však pozitivně vystupovali, při své vyzvědačské návštěvě země zaslíbené - spolu s Kálebem domlouvají Izraeli, když Izraelci projevovali zřetelnou nevěru, nedůvěru v to, že Bůh jim může dát zemi zaslíbenou. Nepřátelé jsou vykreslováni s velkým defétismem, vpodstatě jakoby oni říkali, nemá to cenu se s ním zabývat.
Za toto domlouvání si vysloužil téměř trest smrti ukamenováním, což není v dějinách Písma u svědků víry nic neobvyklého.
Stejně podstatné bylo i jeho slavnostní uvedení do funkce Mojžíšova nástupce, jednoduše řečeno - dovedl s Boží pomocí vyvolený lid do země zaslíbené, postupně rozdělil území pomyslnýmm podílem jednotlivým izraelským kmenům. Z tohoto "dobývání" země zaslíbené si připomeňme jeho obsazení města Jericha (jak dnes víme nejdéle kontinuálně obývaného města světa) s tím, že jeho zdi padly, po obcházení a troubení na šófary, zvláštní trubky.
Jednoduše řečeno Jozue hezky naplňuje význam svého jméno - i u něj se k němu jako k něčemu určujícímu, vyznavačskému smíme vracet. Jeho jméno je vyznáním "Hospodin je spása".
Kéž i my právě dnes prožijeme zkušenost, že není jiné spásy než v Bohu. Ať nám Bůh žehná i dnešního dne.
