Pokus o přiblížení děje, který se odehrává za zdmi těch zvláštních budov, které jsou označeny křížem. Co a proč se tam odehrává a jak tomu smíme s Boží pomocí rozumět a účastnit se a případnš co z toho smíme prožívat v každém dni...
Otevřené dveře
Pohled na bohoslužby - Vstupní část
Po základním popisu, co se v kostelech odehrává, a odmocnění nesprávných pohledů, tedy že se tam nečaruje, ani nesportuje, či něco podobného, kdo tam a jak účinkuje - smíme pokročit k jednotlivým částem bohoslužby. A jak jsem již napsal jde o bohoslužby protestantské, tedy takové které najdete v jednotlivém sboru Českobratrské Církve Evangelické, jejíž název se zkracuje na ČCE.
Počáteční část se nazývá také vstupní, vstupujeme skrze ní do určitého "bohoslužebného děje". Jak jsem již zmínil, je potřeba jistého nalazení, abychom byli na společné vlnové délce, přes naše různé lidské obdarovanosti (každý z nás lidí je unikát, nedovedu si představit, že bychom byli všichni stejní přes kopírák, tak si ostatně přejí, aby člověk vypadal leckterý diktátorský režim, aby s ním mohl lépe manipulovat).
A tak se tato část neliší třeba od návštěvy, když přicházíme ke svým přátelům. Také je především pozdravíme, když je vidíme přicházet a otvírat dveře jejich domu. Dnes to příliš často považují lidé za jistou formalitu, ne tak dříve. Skutečně to mělo význam předat ze sebe kus svého zdraví, kus nás. Při našich bohoslužbách pak zahajuji pozdravem a přivítáním obdobném, které nacházíme v leckterých novozákonních dopisech.
Pak hned následuje vhodné verše - např. ze žalmu (alespoň ty já rád užívám), protože navozují atmosféru a ukotvují naši příliš často rozháranou mysl. Nedokážete si představit, co všechno nás zneklidňuje a doprovází na bohoslužby, co je potřeba odložit, abychom směli slyšet to nejpodstatnější, abychom slyšeli Boží hlas. Podle našeho lidského pohledu (je otázka, zda-li jde jen o něj) je spousty podstatnějších a potřebnějších záležitostí, než naše účast na bohoslužbách, stejně jako třeba je lepší dělat cokoliv jiného, než se modlitb. Opak je však pravdou - účast na bohoslužbě, stejně jako náš rozhovor s Bohem je důležitá "práce", aktivita, která pomáhá nejen nám, nýbrž celému světu.
Po pozdravu a verších z žalmu přichází čas na první píseň - ta je nejčastěji vybrána ze žalmové části (což je také obvyklost, v jistých dobách se v některých evangelických církvích zpívali jen žalmy). Není to taková náhoda, neb kniha žalmů od počátku sloužila za prvotní knihu modliteb, ale také písní.
Podobný vstup jako do bohoslužeb je podstatný i pro jednotlivý náš den a já nám přeji radostný, krásný, požehnaný den, který uzavře tento pracovní týden a otevře nám "volné dny".
