Další z pokusů vysvětlit určité slovo, termín, abychom nad ním uvažovali a třeba si ho nově přeformulovali, nejde však o nějakou definii, nýbrž přemýšlení pro život
Naděje bez níž se nedá žít
Nejhorší je se dostat do stadia života, ve kterém člověk nemá naději. Ale, kde se dá dobrat skutečné naděje, aby nešlo o známou vějičku. A co to vůbec naděje je?
Pomůžeme si Biblickým slovníkem, který ji hezky charakterizuje "pevné očekávání budoucích věcí a živá touha po jejich uskutečnění". Také nám může pomoci její znázornění v podobě kotvy, kterou někteří lidé nosí na svých krcích jako ozdobu, bez toho, že by vlastně tušili, co tím chtějí vyjádřit.
Také není od věci si spojit naději s vírou - až do té míry, že se nazývá souslovím "čekající víra". Tedy taková, která je trpělivá, dostala vhled do skutečného řádu času od toho, kdo časům, obdobím ve skutečnosti vládne.
Ale nejdůležitější s kým, či s čím je tato naděje spojena, v kom je ukotvena. Pro mě osobně je tato naděje zakotvena v Bohu, v díle, životě, působení Božího Syna, který na svém životě, ve své oběti ukázal, že nás prostě po lidsku Bůh má rád, abychom i my mohli mít rádi druhé lidi.
To samozřejmě neznamená tuto moji naději, tuto moji kotvu někomu vnucovat - protože ve mně dříme ke všemu vnucovanému nedůvěra. Na druhou stranu nesmíme toto naše ukotvení druhému smlčet. Asi je dobré si i všímat k čemu, k jakému životnímu stylu a způsobu života tato kotva, naděje vede. Jen si všímat, protože nikomu z lidí není dáno posuzovat, soudit a odsoudit. To však je bohužel ideál, neb člověk je jako stroj na odsudky bez znalostí a podstatných vědomostí.
Přeji nám všem objevení skutečné kotvy života a k tomu nádavkem nádherný lednový den.....
