Další z částí abecedníku, aneb další z pokusů o výklad jednotlivých slov, u kterých jsme poztrácely skutečný význam, či jsme si ho příliš přizpůsobily, aby nám vyhovoval.
Moudrost nade vše
Ano, nepletete se, jde o parafrázi názvu jedné z pohádek, ve které je člověk ohromen cenou a vážností s jakou by se mělo přistupovat k soli. Která i dnes mnohdy podle lidí nějakou významnou cenu nemá, jen však do té doby, dokud se jí nedostává.
A moudrosti, tedy skutečné, nemyslím nějaké vychytralosti, tak té se v dnešní společnosti nedostává. Dnešní svět byl jedním myslitelem ne náhodou nazván jako infantilizující se společnost, tedy taková společnost, která dětinští a jejímž erbovním znamením je spotřeba, tedy mít, abych spotřeboval, abych si užil, oproti tomu, abych se něčím stal.
V Písmu a jeho první části se pro moudrost používá hebrejské slůvko chokma a jak správně vykládá Biblický slovník "jde spíše o moudrost praktickou, než o schopnost theoretizování (což je přístup řeckého myšlení) - tedy o schopnost správného úsudku v rozhodujících chvílích, o prozíravost, někdy také o zručnost". Zvláštní je i umístnění, tedy sídlo této moudrosti - není jím hlava, nýbrž srdce. Jakoby staří národové lépe než my, rozuměli myšlení v bližší souvislosti s pocity.
Rozhodně však skutečná moudrost neroste jako ovoce na stromu, jen si ho utrhnout. Bible nás krásně uvádí do vnímání, že jde o dar zhůry, kterou si třeba velký Šalomoun vybral. To samo o sobě, zrovna v jeho případě neznamenalo, že se vyhnul všem nedobrým záležitostem. Tedy je ji možno přijmout od Boha. Je však podstatné o ni usilovat, vydat za ni jako za nejhezčí perlu pod sluncem vše.
Přeji nám všem, abychom i dnes pokročili v získání této pravé a jedinečné, exklusivní moudrosti. Přeji hezký předposlední den roku 2010.
