Pokus o přiblížení nejznámější modlitby, jako sumáře a vzoru pro každou další modlitbu. Otevření našeho vztahu k Bohu a našich potřeb ve světle Boží vůle.
Modlitba
Modlitba Páně - Posvěť se jméno tvé
Minule jsme si trochu přiblížili adresu ke komu volá, mluví a také jeho místo přebývání. Řekli jsme si, že Boha nazýváme Otcem právě pro jeho působení na nás, pečující láskou, obdobnému pečování rodičů - stejně tak v nebesích je vyznačení, toho nejlepšího, co si člověk dovede představit, kam ještě ve své mysli byl schopen dohlédnout.
V této další prosbě nás překvapí její obsah, či to první slůvko - posvěť se. Copak Bůh sám není svatý? Zajisté je, ale myslím, že jde o to, abychom my lidé ho začali takto ve vší plnosti brát. Takže, kdybychom si tam dodali ještě slůvka mezi námi, tak bychom mu lépe rozuměli.
Ono jde o to, co vlastně rozumíme pod slovem svatý. V Písmu jde o popis něčeho, někoho neobyčejného, odděleného od obyčejného, prostě je v něm vyzdvižena jinakost. A tak když je někdo povolán ke svatosti, tak je mu svěřen nějaký hodně speciální, zvláštní úkol, který běžně ve svém životě nepodniká. Aby toho zmatku nebylo dost - v Novém Zákoně pak jsou i křesťané samotni nazváni svatými, právě pro jejich oddělenost Bohem. Tato svatost neroste z nějakých našich vlastností. Zajisté že na ní máme spolupracovat a pečovat vším usilováním o ni, nicméně jde v posledku o záležitost mimo nás.
Ale ono i to další - totiž určení prosby, co se má posvětit nás v podstatě překvapí. Posvětit se má "jméno". Ale proč, to přece není důležité. Možná v našem dnešním světě. Ve světě, který byl blízký Písmu, tam naopak bylo velice důležité. Nemyslím pro dohadování, které předvádí se zarputilostí Svědkové Jehovovi (a jsou v této své snaze mimo). Dřívější kultury, staří Izraelci věděli něco o tom, že se dá se jménem manipulovat, zneužívat ke svým vlastním účelům. Rozhodně není jedno kdo jaké jméno nese, protože v Písmu bylo základním určením na jaké straně fronty se dotyčná bytost ocitá, zda-li je příznivec Hospodina, či jeho odpůrce. Ono toto jméno totiž nese v sobě esenci dotyčné bytosti.
A tak se můžeme vlastně přiznat, kdybychom si to chtěli úplně zjednodušit k tomu, co o této části modlitby Páně říká Jan Zlatoústý - je zde vyjádřeno naše odhodlání žít svým životem Bohu ke chvále, aby jeho sláva byla viditelná ve světě, tato touha oslavit Boha je vyřčena dříve, než jakákoli jiná prosba.
Přeji nám všem hezký a požehnaný den a vstup do nového týdne.
