Pokus o přiblížení a otevření vzorové modlitby, která přináší vnímání podstatných náležitostí lidského života a zároveň otevírá otázky, abychom byli uvedeni ke správnému pohledu na člověka, nehledě k tomu, že se v ní smíme učit modlitbě jako takové.
Jídlo
Modlitba Páně - Chléb vezdejší dej nám dnes
Tato prosba je první, která je spojena s námi. Ne, že by se nás předchozí netýkali, či vůbec netýkali. Ale přece jenom šlo o prosby, ve kterých jsme prosili za něco, co je spojené s Bohem přímo. I když jak jsem se snažil vyjádřit i my jsme voláni k dosvědčování Boží svatosti atd.
Možná, že se zeptáte proč jako první prosba s námi spojená je ve vzorové modlitbě "chléb". Má jít člověku na prvním místě o jídlo, o nasycení? Zajisté že nemá, že jsou důležitější věci, nebo stejně důležité. Zde však je chléb reprezentantem širší skupiny věcí.
Chléb je na celém světě obrazem základní potravy, a je jedno v jaké podobě je konzumován. Tak i v dobách Ježíšových. Bez chleba by nebylo jídla. Jenže také víme, že Písmo nám dosvědčuje, "že nejen chlebem bude člověk živ". Je zde také chléb shůry, ba chlebem pro nás se stává i sám Pán Ježíš Kristus. Ale smíme si tento chléb rozšířit i na další. Martin Luther v Malém katechismu otevírá, že vlastně jde i o další podmínky potřebné k životu jako je třeba dobré ovzduší, ale i dobří sousedé atd. To vše potřebujeme jako základnu života. Snad se hodí připomenout, že i když budeme vědět, co ve vzorové modlitbě chléb znamená, pak ne vždy budeme schopni (nebo ne všichni jsou schopni) si ho skutečně zajistit a tehdy musí nastoupit láska k bližnímu, třeba skrze starost většího společenství atd.
Zaujme nás to zvláštní slůvko "vezdejší", o něm se hodně namluvilo a napsalo. Ve staročeštině utvořené od slova veždy, vezdy, rozumí se tím to, co je vždy, tedy každodenně. Jsou možné dva pohledy na význam tohoto termínu. Jeden přináší Jeroným, tedy rozumět tomuto slovu jako "budoucí, budoucí den" tedy z toho vyprosit si chléb a vůbec vše podstatné pro následující den. Druhou možností je spíše tomu slůvku rozumět ne v časovém ohledu, nýbrž jako míra "tolik, kolik je na den potřeba". Mě bližší je druhé porozumění a také je blízká představa vojáka, ke kterému smí být přirovnán život každého z nás, který potřebuje pro svůj "životní boj" přesně potravu na jeden den, aby dobře bojoval, aby obstál. A tak snad trochu zjednodušeně, jakobychom v této prosbě prosili "Chléb, který potřebujeme, dej nám dnes". Hodí se dodat, že se smíme na Boha spolehnout, že se o nás postará, když se stará o všechnu krásu kolem nás.
Přeji nám právě podobnou zkušenost Boží pečující lásky dnes, krásný den a mnoho dobrého....
