Další z pokračování abecedníku, seriálu, ve kterém se pokouším vysvětlit zapomenutá, či nepochopená slůvka, která nás provázejí v životě....
Láska a její různé tváře
O lásce se toho namluvilo, napsalo a nazpívalo, že by to vydalo na velikou knihovnu. Možná právě proto, že se po té pravé, skutečné toužilo. Proč je tak podstatná pro nás a náš život nad mnohé jiné životní nezbytnosti? Myslím, že podvědomě tušíme, že se bez ní nedá žít, že by svět byl suchopárný, neunesitelný.
Pro nás křesťany jde také o velkou výzvu - já když o Lásce uvažuji, pak si nakreslím trojstupňovitou stavbu (nemusí nezbytně to nejnižší patro znamenat nejhorší). Tedy první význam, který my všichni lidé známe, smíme si shrnout pod termín eros, tedy láska tělesná. Myslím, že zrovna jí jsme až přehlceni a nedostává se k dalším.
Druhým stupněm je to, co je shrnuto pod řecké slůvko filos přítel, tedy láska přátelská. To ostatně ukazuje i naše obvyklá snaha, když se ocitneme v nějakém neznámém prostředí snahu o seznámení, nalezení přátel. Pod přátelstvím rozumím silnějším vztahům, než je to co si lze představit pod "kamarádíčkovstvím".
Třetím stupněm, pro mě osobně nejvyšším je ten druh lásky, které vyjadřuje řečtina ve slůvku agapé - tedy láska bratrská, sesterská. A ta už jde za hranice běžně pochopitelného. Je také o ní možné mluvit jako o lásce obětující se, protože i obětování k lásce patří.
V takovém vnímání smíme společně dojít i k pochopení silnému vyznání Písma svatého, že Bůh láska jest. Jen snad dodejme, že ne nějaká pouťová odrůda, nýbrž právě v tom třetím významu.
Přeji nám všem, abychom něco ze skutečné lásky poznali a toužili především po lásce, která se vydává, stejně jako Bůh se vydal za nás, v náš prospěch. Přeji všem hezký den...
