Ještě stále na nás denně útočí média s otřepaným pojmem – hospodářská, ekonomická, finanční…zkrátka krize. Od poloviny roku 2008 tyto pojmy nechybí vlastně v žádné zpravodajské relaci a postupně tak sílí názor, že krize ve svém důsledku může za většinu negativních věcí kolem nás.
Odhlédněme na chvíli od ekonomiky a vraťme se zpátky ke starostem všedních dnů. To, co se děje kolem nás, a omylem to spojujeme s pojmy, kterými nás krmí televize a tisk, není krize, ale změněný stav. Od roku 2009 na nás již nedopadají následky nějakého negativního ekonomického vývoje, ale vrací se nám zpět naše vlastní rozežranost a pohodlí, ve kterém jsme se poslední roky naučili žít. Zmiňovat nepoměr mezi Afrikou a Střední Evropou je v tomto směru asi velmi levné, ale jedno krátké srovnání si neodpustím. Opravdu si objektivně zasloužíme stejné výsluhy, jako někdo, kdo práci věnuje 16 hodin denně a pobírá za to desetinový plat? Opravdu jsme ještě nositeli inovativních myšlenek a know how, nebo se jen vezeme na tom, co dříve bývalo. Nevrací se náhodou vyspělá civilizace tam, kde před pár tisíci lety vznikala? Kde byla v roce 0 Evropa nebo USA, a kde tehdy byla dnešní Čína? Náš nekritický a nabubřelý pohled na svět se dnes dostává do konfliktu s tvrdou realitou, která bolí. A teprve bolet začne. Víc práce za méně peněz. A co je na tom nejhorší? To rozhodnutí budeme muset udělat sami. Máme totiž demokracii.
