Druhý poločas zápasu o demokracii…průběžné skóre 0:1

Převeďme si dění v naší zemi do sportovní, konkrétně do fotbalové terminologie. Historie naší reprezentace je velmi pestrá a plná změn a převratů. Nastupovali jsme za Rakousko Uhersko, reprezentovali jsme, až na pár legionářů, německou Třetí říši, 40 let jsme kopali východoevropsko-asijskou ligu a to dokonce pod rudými barvami našich odvěkých soupeřů.

V roce 1989 jsme konečně nastoupili do rozhodujícího a velmi tvrdého zápasu, zápasu o naši budoucnost, zápasu o demokracii a o postup do Evropské ligy mistrů. Naši soupeři jsou ostřílení „čutálisti“ z řad bývalé komunistické reprezentace, s bohatými zkušenostmi a silným zázemím ve svých 40 let starých klubech. Naše mužstvo je sice nezkušené, ale má více sil a obrovskou motivaci bojovat až do závěrečného hvizdu. Bohužel, ale po 23 letech, tedy v poločase, prohráváme 0:1. V posledních minutách první půlky jsme inkasovali takzvaný gól do šaten, a to z přímého pokutového kopu, který následoval po příliš viditelném faulu našeho kapitána (rozumějme skandály a aféry našich politiků). Míč zahraný z ostrého levého úhlu hřiště proletěl kolem chatrně postavené a rozhádané zdi a zcela překvapil nekoncentrovaného brankáře. Zvuk píšťalky následně ukončil první dějství a vyburcoval soupeřovy fanoušky k oslavným oranžovo-rudým mexickým vlnám. 

Pohled do kabin…
Nálada v týmu není dobrá. Hledají se viníci, rekapitulují se chyby a zaznívají dokonce poraženecké řeči. Slovo si bere trenér a připomíná zásadní momenty zápasu. Starší hráči možná zapomněli na ideály národní reprezentace a namísto týmového ducha je v mančaftu cítit boj o vlastní kariéru, peníze a snaha ukázat se před majiteli silných evropských klubů. Přeplácené hvězdy nenahrávají mladým ambiciózním klukům, kteří pak stojí na půlce jak kůly v plotě a namísto ofenzivy se stále jen bráníme ve vlastním vápně. Sporný je i přístup rozhodčích, které bohužel nominoval zcela nestandardně tým protivníků, a u některých rozhodnutí se o nestrannosti určitě nedá mluvit. Není se také čemu divit, většina z „pruhovaných sviní“ foukala zápasy už za ruské okupace. Stadion, hřiště a rozhodčí ale nezměníme, tak co vymyslíme do druhé půlky?

Šance pro dorost a žáky…
Do druhé půlky musíme vystřídat arogantní a přeplácené hvězdy (rozuměj politiky), které sice bylo během prvních 23 let na hřišti hodně vidět, ale nedostali se do žádné gólové příležitosti.

Nemají ani dostatečnou fyzičku, ani chuť a motivaci bojovat a obrátit nepříznivý výsledek. Šanci by měli dostat dorostenci a žáci, kteří nejsou poznamenáni totalitními trenéry a dokážou do hry přinést nové myšlenky a tempo, které protihráči nemohou dlouho utáhnout. Musíme fungovat jako jeden tým a nesmíme se nechat zastrašit burácejícím stadionem plným „rudo-oranžových vlajek a dresů“. Nebudeme čekat v našem obraném pásmu, ale zaútočíme. Pravou stranu má soupeř velmi slabou a my se nesmíme bát tvrdých soubojů i za cenu faulů a žlutých karet. Na hřišti musíme být aktivnější, musíme se ukazovat a nabíhat si do gólových příležitostí. A nesmíme se bát vystřelit. Pokud to bude jen trochu možné, palte ze všech stran.

Začátek druhého poločasu je v roce 2014…
Během dvouleté přestávky je potřeba zmobilizovat všechny síly a dát dohromady jednotnou a agresivní taktiku, která soupeře hned v prvních letech zatlačí na jejich polovinu hřiště. Musíme napadat protihráče v jejich obranném pásmu, nepustit je k míči. Musíme ukázat fanouškům vůli vítězit a získat si je tak zpět na svoji stranu. Nejen radikální modré ultras v domácím kotli, ale hlavně slušné diváky, kteří se přišli podívat na pohledný fotbal. Vždyť fanoušci jsou pomyslným 12 hráčem na hřišti a dokážou soupeřům znepříjemnit i právě probíhající přestávku.

Prohru si nemůžeme dovolit…
Stav je 0:1, ale prohru si vůbec nesmíme připouštět. Prohra by nás zcela jistě stála místo v Evropské lize a mladým a ambiciózním hráčům by nezbylo nic jiného, než odchod do renomovaných zahraničních týmů. Novou reprezentaci by jsme pak mohli budovat klidně dalších 40 let ! A fanoušci? Ti by možná znovu začali chodit na předem vyhrané „rudé“ zápasy. Bez emocí, ale s jistotou světlých zítřků a vítězství na 120%.