Vždyť holky jako Ty pláčou jen po tmě

Třeba se psal rok 2005. A třeba to bylo úplně jinak a ta Tvá fixa se vypsala úplně někdy jindy. Ale márdy měl pravdu. Všichni jsme potkali někdy někde mažoretku.

wikipedia

"Každej chce mít svý akvárko. Každej chce mít vlastní balkon. Z tvých přání jsou jako vždycky zdechliny."

Když jsme byli ještě malí, ale začali jsme si tak nějak všímat, že už malí nejsme, začali jsme snít. Měli jsme svá přání a začali jsme si plnit svá líbí se mi. Akvarijní rybičky a nebo kanárek v kleci na vlastním balkóně. Ale až později, kdy už jsme byli velcí tak, že jsme si začali všímat, že jsme malí, jsme objevili zdechliny.

"Život je legrační. Někdy se to potká. Tvůj syn je výtečný, chce být mažoretka. Tancuje po bytě. Našel Tě na kazetě, jak stojíš u tyče. Tak co po něm chceš? Tak co po něm chceš? Třeba Tě nezastřelí."

Někdo přišel a někdo odešel. Z okolí ale ne z nás. Uvnitř zůstala i ta kazeta i ta tyč. A i když byly naše děti malé, začali si tak nějak všímat, že už malí nejsou a začali snít. Třeba se zasnili při tanci u tyče. Byli tam s námi a nebyli proti nám. Střílet se sice naučili někde na počítači, ale tohle po nich opravdu chtít nemůžeme a nesmíme.

"Vždyť holky jako Ty pláčou jen po tmě."

Slzy musí ven. Protože když zůstávají uvnitř, poznají to na nás všichni kolem. Nijak to neutajíme. A po tmě se dá plakat i v množném čísle. Sůl těla míchaná je koktejlem sblížení.

"Hele lahůdko prodej se. Jeď do Panama City. Jsi tanečnice go go. A chceš vypadnout z garsonky. Teď hned okamžitě."

Kdykoliv se můžeš sebrat. A nejen Ty, i já, i my. A těch tyčí je všude dostatek. Nebudeme se nikdy tlačit. A tančit u tyče se dá i jinde. Nejen někde u průplavu.

"Život je protivník. Někdy se to potká. Někdy nepotká a to je trochu depka. Tvůj syn zas tancuje. Našel Tě na kazetě. Chybí mu náčelník. Tak co po něm chceš? Tak co po něm chceš? Třeba Tě nezastřelí."

A potom zase někdo odešel. A než přijde někdo jiný, naše děti budou velké tak, že si uvědomí, že jsou malí. Budou chtít tancovat spolu s námi. Náčelníkem u tyče si můžeme být navzájem.

"Vždyť holky jako Ty pláčou jen po tmě."

A zase pláčeme. A pláčeme nahlas, protože pouze to je osvobozující. Je to smích přes slzy. Tenhle koktejl je fajn a nikdo nás za něj neodsoudí. Pouze my sami.

"Hele lahůdko prodej se. Jeď do Panama City. Jsi tanečnice go go. A chceš vypadnout z garsonky. Teď hned okamžitě."

A nebo se můžeme proběhnout, zaplavat si, zaveslovat si a nebo létat. Všechno jde. A létání mezi oceány je zdravé. A navíc to vůbec není daleko. Křídla máme. Tak už konečně leťme.

"Každej chce mít svý akvárko. Každej chce mít vlastní balkon. Z tvých přání jsou jako vždycky zdechliny."

A pokud se ty zdechliny nebudou dát jíst, tak je prodáme do supermarketu. Nějaké jiné duše si je tam třeba najdou a přidají se k nám. U tyče je místa dost. Raz dva tři. Tancujme!