Vesměs

I mlha umí být krásná. A z mlhavého oparu se i mlžení občas dostane ven. A někdy se to stane někde v parku. Třeba na lavičce a nebo v její blízkosti. Vesměs.

L.Matuska

"Už všechny lampy v parku svítí, marná sláva, za chvilenku půjdeme spát. Tak aspoň ještě do devíti, aspoň těch pár minut venku můžeme stát."

Už kdysi dávno se ten příběh stal. Bylo to tenkrát v černobílých dobách a odehrávalo se to takhle nějak. Zatímco někde jinde dvojice poslouchaly přímo Franka Sinatru, tak u nás to byl spíš Milan Chladil a Iveta Simonová. Ale ty pocity měli obdobné. Tóny vycházely z vnitřku těch samých a tak nějak stejně. Stávalo se to. Vesměs.

"Než z náručí nás vyprostí ta noc, co klíčem brány parku odmyká, tak šeptej mi ty hlouposti a říkej, co se vždycky jen tak říká…"

Někdo mluvit uměl a někomu to šlo těžko. Ale i mlčení ve dvou je krásné. A zní-li k tomu hudba odkudsi, začnou si třeba šeptat. A šeptají a naslouchají si navzájem. Stává se to. Vesměs.

"Šeptej dál sladká slova, která zdají se být zbytečná a bláhová, a srdce mé, tak jako včera, do zítřka si jejich vůni uschová."

Kdy je ten správný čas? Poprvé? Nebo až podruhé? A nebo třeba až po desáté? Nikoliv. Kdykoliv. A hlavně kdekoliv. Nikoliv s kýmkoliv. Ale jakkoliv. Stává se to totiž. Vesměs.

"Už všechny lampy v parku svítí, hlavy smutně k zemi věší, půjdeme spát. Pět minut zbývá do desíti, dobrou noc už měli jsme si dávno dát. Však nedělej si starosti, ať na věži i jedenáctá odtiká, a šeptej mi ty hlouposti a říkej, co se vždycky jen tak říká."

V barevné době jedniček, nul, esemesek a fejsbůků je to rychlejší. Odkudsi se ozývá Nicol Kidmann a Robbie Williams a zase se šerem nesou nějaká stupidní slůvka. Protože i dnes se to stává. A ti noví mají podvědomě prst na mobilu a i když jsou spolu, tak si posílají textovky a odkazy. Stíhají to. Vesměs.

"Však nedělej si starosti, ať na věži i jedenáctá odtiká. A šeptej mi ty hlouposti a říkej, co se vždycky jen tak říká…"

A až se všichni odpojíme a budeme alespoň na chvíli offline, budeme jeden v druhém. Ticho být může i nemusí, ale je to tam. Není sblížení bez sdílení a není spojení bez odpojení. A pro každé pnutí je důležité vypnutí a splynutí. Stává se to. Vesměs.

"A šeptej mi ty hlouposti a říkej, co se vždycky jen tak říká…"

Bude se to dít i stávat pořád. Vesměs.