Terorismus s vůní benzínu

Každý kdo jezdí motorovým vozidlem se ve své podstatě podílí na financování nejnebezpečnějších forem terorismu a vývoje zbraní hromadného ničení. Je nejvyšší čas na radikální změnu tohoto postoje.

V druhé polovině sedmdesátých let minulého století došlo ve světové ekonomice k významé negativní události, která vstoupila do dějin pod názvem ropná krize.

Zvýšená spotřeba pohonných hmot na bázi ropy, to znamená jak benzínu tak nafty, vedla k vyčepání zásob a značnému převisu poptávky po této strategické komoditě.

V tehdejším bipolárním geopolitickém světě, reprezentovaném na jedné straně USA a na druhé straně Sovětským svazem, bylo jasné, že řešení krize bylo možné pouze na základě dohody těchto dvou velmocí. Nabízely se tehdy dvě cesty řešení.

Byla to jasná podpora už tehdy známého pohonu na bázi alternativních surovin, zejména vodíku a druhou variantou byla případná dohoda o radikálním zvýšení ceny podpořené investicemi v oblastech z největšími zásobami ropy.

To, že Brežněv tehdy slabého amerického prezidenta Cartera přesvědčil k druhé variantě je pravým základem růstu ekonomického bohatství zemí těžích ropu.

Z jejího výnosu tak mohl být financován obrovský boom bohatství arabských zemí, vývoj zbraní hromadného ničení jak v sovětském tak americkém bloku a výcvik mladých teroristů ve všech možných do té doby neškodných zemích.

Nyní je řada na zemích G8 a Evropské unie aby se vrátili k první variantě, v opačném případě budeme stále závislí na velmi nestabilních režimech.

Takže až si pojedete příště natankovat, vzpomeňte si také na 11.září 2001 a jiné teroristické útoky.