Tati, v televizi povídají něco o islámu...

Nedělní ráno bývá pohodička. Děti si buď hrají a nebo se dívají na televizi. Většinou na pohádky. Dnes to bylo trochu jinak.

Pamatuji si, že to bylo za našich dětských let podobné. Rodiče si mohli v neděli ráno trochu přispat a my jsme se jako děti dívali na "Studio Kamarád". Byl to takový komponovaný pořad, kde byli písničky, pohádky a povídání o dětských tématech. Bylo to celkem fajn, protože si pamatuji, že nás to bavilo a udrželo u televize.

Něco podobného běží v televizi pořád. I když to mění názvy, my tomu v našich rodinách (v mé i v rodinách sourozenců) říkáme stále Studio Kamarád. Nikdy mě nenapadlo, že budu muset dětem vysvětlovat, že to co tam povídají je trochu (hodně) jinak, ale po dnešku svůj názor musím změnit. Asi zavedeme malou domácí cenzuru.

Ještě jsme si vychutnávali nedělní nepracovní ráno v postýlce, když nás probrala dětská otázka. "Tati, v televizi je nějaký pán a povídá něco o nějakém islámu. Já tomu nerozumím. Já chci pohádku!" Vzhledem k tomu, že nepředpokládám, že by naše ratolesti sledovali program Al Jazeery, mi to nedalo a vstal jsem. To co jsem viděl, předčilo všechny mé představy. Opravdu to bylo Studio Kamarád a opravdu tam nějaký pán vysvětloval jak je islám fajn a jak na rozdíl od křesťanské bible je Korán nezměněné slovo boží. Dokonce tam v posvátné úctě ukáza jakýsi barevný výtisk Koránu. Nakonec, když se ho redaktor nebo moderátor zeptal na pohádky, tak ten host řek, že pohádky tisíce a jedné noci jsou moc krásné.

Co s tím? Chce to relaxaci. Pustil jsem DVD s naší oblíbenou pohádkou. S čerty nejsou žerty. S Českou televizí, zdá se, už žerty skončili také. A nebo jsem něco někde přehlédl? Nejsem ateista, ale s podobnými popularizačními scénkami ve prospěch jakéhokoliv náboženství nesouhlasím. Ani v případě islámu.