Rasismus versus lichva

Vzrůstající extremismus v České republice inspiroval několik nevládních organizací a jedno ministerstvo k uspořádání protestních demonstrací v 15 českých, moravských, slezských a kanadských městech.

Projevy extremismu jsou zavrženíhodné. O této skutečnosti je přesvědčen každý normálně myslící člověk. Proti extremismu by se měli normální lidé vymezovat a tyto projevy odmítat. Pořádání demonstrací (Idnes.cz o nich píše zde), které v naprosté většině případů naopak provokuje zvrhlíky a rváče a tím i další násilí, jsou v tomto smyslu přiléváním oleje do ohně.

Jsem přesvědčen o tom, že v ČR je rasismus v pravém slova smyslu velmi okrajovou záležitostí. Osobně neznám nikoho, kdo by odmítal někoho jiného jenom proto, že má jinou barvu kůže, že se jinak obléká, či že poslouchá jinou hudbu. Jen málokdo z nás dokáže jednoznačně charakterizovat svojí vlastní rasu tak, aby se mohl a dokázal vymezit vůči rasám jiným. A protože rasismus v českých zemích přirozený není, musíme si ho vymýšlet.

Za projevy rasismu jsou tak považovány mnohdy přirozené reakce jiných lidí na špínu, nepořádek, toleranci malé kriminality a zneužívání výhod štědrého sociálního systému. Pokud však někomu vadí někdo proto, že vyhazuje odpadky z okna, sprostě nadává vlastním dětem v obchodě a nebo se velmi hlasitě diví, že zboží je nutné zaplatit, nejedná se o projev rasismu ani extremismu.

Za projev rasismu považuji spíš fakt, že se v případě dnešních demostrací nepíše o nespokojených občanech, ale o příslušnících jednoho konkrétního etnika. A i mezi těmito sociálně ohroženými lidmi jsou mnohem palčivější problémy. Zejména lichva. A za oběti lichvy se u nás za podpory ministrů nedemonstruje. Pojmy jako rasismus a extremismus jsou marketingově zřejmě přitažlivější.