Pár zbytků pro krysy...

...na misce vod guláše. Znáte? Bodejť by ne. Skrývá se v tom naše dětství, mládí i dospělost. Dnes. Stejně jako před dvaceti lety.

bojovnici.cz

Jako malý chlapec jsem měl rád večery u ohně. Sešli jsme se všichni pohromadě a opékali buřty, polopárky, brambory i chleba. U ohně se scházela poměrně rozvětvená rodina a u ohně se zpívalo. Lidové písně z Čech, Moravy i Slovenska. A také jiné lidovky. Nikdo nám to nemusel prozrazovat a my jsme moc dobře věděli, co že jsme si to přinesli z rozmlácenýho kostela a skoro u každého hrobu neznámého vojína jsme si zpívali: Co tady čumíte, vlezte mi někam.

V listopadu 1989 se to stalo. Ten malý muž s knírkem a kytarou přijel. A když vylezl na balkón a nebo na tribunu, bylo úplně jedno jestli zpíval Anděla nebo československou hymnu. Byl to pan básník a pan zpěvák. Ačkoliv se divná knížata pokusila zakázat zpívat a hrát, celá Letná bez praskání rušičky zpívala spolu s Karlem Krylem. Byl to takový ten okamžik, kdy Vám naskakuje husí kůže po těle a skoro Vám po tváři stékají slzy. Tehdy se TO muselo stát každému.

I jako velký chlapec mám rád večery u ohně. Scházíme se všichni pohromadě a opékáme buřty, polopárky, brambory i chleba. Zpíváme lidové písně z Čech, Moravy i Slovenska. A také vzpomínáme. Na ty, kteří s námi u toho ohně už sedět nemohou, přestože by si rádi spolu s námi zazpívali. Protože není čas na spaní, smrtka nám drtí palce, nežli se...