Papež pravil: Jděte a blogujte!

Pokud je to pravda, tak jde o revoluci. Protože až doposud byl marketing církví spíš mizerný. Kostely jsou celkem v pohodě, ale jinak je to bída s nouzí.

Uz i Jan Pavel II. pracoval s internetem.caritasetveritas.com

V minulosti neměla Církev konkurenci. Byla nositelkou učení. Institucí šířenou skrze Ducha a také šiřitelkou Ducha. A byla především médiem. A to jak veřejnoprávním tak v podstatě i bulvárem a v rozličných farních listech jste se dozvěděli i to, co dnes zejména na téencézet. Lidé se v Církvi vzdělávali, ale i plakali a smáli se. Lidé Církvi věřili a Církev se snažila rozumět jim.

Život šel však dál a na světě se začali objevovat nová média a sdělovací prostředky. A Církev zaspala. Nejdříve jí utekly knihy a noviny. Potom to byl film, rozhlas a televize. A nakonec Církvi utekl i internet. Je sice pravda, že se semtam najde zajímavá internetová stránka, kterou tvoří křesťané, ale interaktivita tam doposud není. Komunikace se vytrácí a někdy mám pocit, že v kostelech jsou zamčené dveře.

Pokud tvrdím, že nefunguje komunikace, nemám tím na mysli jazyk. Liturgie může být klidně i v latině nebo staroslověnštině, protože v ní jde zejména o Ducha a sounáležitost s ním. A aby tomu rozuměli i nevěřící lidé, tak se jedná o takový ten pocit, kdy Vám leze mráz po zádech a přitom je Vám teplo. Komunikace je pochopení a uchopení moderních způsobů mezilidského stýkání se. Farář a teolog, který neumí používat esemesky a internet by se nad sebou měl zamyslet. Protože jinak budou mít náskok blogující sice věřící lidé, ale povětšinou šílenci a postižení jedinci.

Jděte a blogujte! Je v tomto smyslu skutečně revolučním poselstvím Papeže Benedikta XVI. A já musím jednoznačně napsat, že mě Svatý otec tímto svým skutkem překvapil. A tak mu vzdávám hold a vzkazuji mu: Nemažu Tě!