Panelstory

Dva chlapci kopou do jiného chlapce, který leží na zemi. Druhý a třetí chlapec se strachem v očích přihlížejí a pláčou. Kolem prochází ve spěchu pokuřující můž ve středních letech a spěchá domů. Dvě maminky otáčejí své kočárky a odchází pryč. O kus dál venčí psy další lidé. Je klidné podzimní odpoledne a skoro všem je pláč zkopaného chlapce ukradený.

"Dobrý den, chtěla bych podat trestní oznámení." Pravila rozhořčená maminka na policejní stanici.
"A co se stalo?" Ptá se mladý policista.
"Mého syna před školou skopal starší spolužák a on teď leží v nemocnici s podezřením na pohmožděnou slezinu."
"Znáte pachatele?"
"Ano. Je to o dva roky starší spolužák. Znám i jeho jméno a adresu."
"Tak se posaďte. Kolega Vás za chvilku vyslechne. Ale musím Vás upozornit na to, že se pachateli nejspíš nic nestane. Je mladistvý a tak se nedopustil žádného trestného činu. Bude to odloženo a řešit se to bude pouze jako přestupek."
"To snad není možné. Co kdyby ten útočník někoho zabil?"
"Ani tehdy ne. V nejhorším by se dostal do diagnostického ústavu, ze kterého tak jako tak může chodit kamkoliv a kdykoliv na vycházky."
.
Ten samý den, to samé odpoledne se před vchodem do jiného panelového domu se mladý feťák ptá dětského souseda:
"Hele, Ty máš epilepsii, viď?"
"Ano."
"A když Ti dám pěstí, tak dostaneš záchvat?"
"Nevím."
Následovaly čtyři rány pěstí. A protože se záchvat nedostavil, útočník odchází. Silně otřesený chlapec se silou vůle dobelhal ke zvonku a zazvonil. Skončil na pohotovosti. Naštěstí to byl jen lehký otřes mozku. I v tomto případě byl útočník mladistvý. Takže se vlastně skoro nic nestalo.
.
A tak si tady žijeme. Občas díky šikaně na školách i mimo ní teče krev, semtam se objeví i otřes mozku a  nebo pohmožděná slezina. A škola nic neřeší a rodiče většiny dětí, které si hrají kolem, pospíchají domů, aby nepropásly nejnovější díl svého oblíbeného akčního seriálu. Policisté sem tam někoho vyslechnout a následně vyšetřování odloží. Škola udělí útočníkům ředitelskou důtku a nebo sníženou známku z chování a skoro všichni zůstávají v pohodě. Jen pár dětí ta pohoda bolí.
.
A tak si tu v klidu žijeme. Máme se v podstatě rádi.