Orchestrion je zpátky

Na konci školního roku mi bylo vždy smutno. Čekalo mě dva měsíce prázdnin a to byl čas, kdy jsem se málo potkával s přáteli a spolužáky. Ne, že bych měl školu nějak zvlášť v oblibě, ale přátelství a komunikace s vrstevníky pro mě byla velmi důležitá. Dodnes mi jako symbol začátku prázdnin v uších nezní poslední zvonění ve škole, ale zvuk orchestrionu. Waldemar Matuška jedinečným způsobem ve znělce seriálu Chalupáři o orchestrionu zpíval. A právě dnes je na čase si to zase přečíst. Třeba hned dnes večer.

amica.org

"Když máš v chalupě orchestrion, nevadí že do ní fičí. Naráz přestanou zloby a shon. I ten kůl v plotě zas vzklíčí. Štěstí nekoupíš za milion a přece všem na dosah leží. Když máš v chalupě orchestrion, přeslechneš rád i hodiny na věži."

Dostali jsme vysvědčení a hurá domů. Nikdy to nebyla žádná tragédie a ani dnes to žádná tragédie nikde není. Všechno se přeci dá řešit. Chce to jen vůli a chuť na obou stranách. Dostali jsme za odměnu kremrole a nebo brambory na loupačku, to podle skóre, a vyrazili jsme vstříc prázdninovým dobrodružstvím. Rodiče nám přichystali pobyty někde na táborech, kde jsme si museli hrát na pionýry, indiány a nebo jiné zlotřilce a ubytováni jsme byli s někým, koho jsme nikdy předtím neviděli. Jednou se dokonce stalo to, že z podobného tábora jeden můj bratr utekl. Některé tábory byly nudné a už jsem na ně zapomněl, ale takové ty úspěšné tábory, kdy jsem například vyhrál závod v orientačním běhu, při kterém se jeden kamarád dezorientoval tak, že ho našli až polští pohraničníci, v mé paměti zůstane asi navždy. Nestálo to tehdy moc a milon už vůbec ne, ale byli v tom zážitky i bez té chalupy. Orchestrion však v nás tak nějak pořád zněl.

"Když máš v chalupě orchestrion, hned se ti dobře tam daří. Naráz přestanou zloby a shon. Posedí mladí i staří. Štěstí nekoupíš za milion a přece všem na dosah leží. Když máš v chalupě orchestrion, přeslechneš rád i hodiny na věži."

I později pro mě orchestrion a jeho zvuk a melodie symbolizovali léto, klid a pohodu. Nejsem rybář a nerozeznám kapra od plovoucí konzervy, ale mám rád vůni lesa. Rád chodím na houby, rád si s nimi hraji na schovávanou a rád je jím. Znám jich sice mnohem méně jedlých, než někteří mí blízcí, ale i tak jsem rád, když něco najdu a ještě radši jsem, když něco dobrého z těch hub sním. Nejkrásnějším houbařským zážitkem pro mě byla jedna dovolená pod stanem v Bulharsku. Protože místní Bulhaři a Bulharky houby sbírali velmi málo, můj děda s mým otcem toho ihned potom, co to zjistili mistrně využili a začali chodit do lesa z prázdnými a z lesa s plnými ruksaky hub. Babička z těch hub nestačila vařit řízky a jiné laskominy a já to celkem v pohodě stíhal jíst. A i v tom Bulharsku tehdy zněl v mých uších orchestrion.

"Štěstí nekoupíš za milion a přece všem na dosah leží. Když máš v chalupě orchestrion, přeslechneš rád i hodiny na věži."

Díky zvuku a melodii orchestrionu Vám na chalupě u řeky a lesa ani nevadí hluk pravidelně projíždějících osobních a nepravidelně projíždějících nákladních vlaků. Čistíte si hlavu. Vnímáte pohodu a klid a na hodiny se nedíváte téměř nikdy. Večer si třeba rozděláte oheň a nemusíte ani nic opékat, abyste cítili a vnímali ten klid a pohodu. A může Vám k tomu hrát třeba jenom orchestrion.

"Když máš v chalupě orchestrion, nevnímáš jak ten čas běží."

A i kdyby neexistovaly chalupy a v nich dovedně ukryté a nebo zapomenuté orchestriony, je dobré si čas od času oddechnout a vypnout a uvědomit si, že štěstí přece leží všem na dosah ruky.