Omluva Lojzovi Vopičkovi

Lojza Vopička není žádný lumen. Ale tahat do jakéhokoliv sporu jeho sbírku motýlů a papírových kapesníčků může jen opravdový slaboch. A já mezi takové jedince rozhodně nepatřím, a proto píšu tuto omluvu.

Nebudu se zdržovat sáhodlouhým úvodem a přejdu jako chlap rovnou k věci.

Lojzo!

Z celé své klávesnice, jakož i displeje na výšku i na šířku se Ti omlouvám nejen za sebe, ale zejména za všechny ostatní hulváty a neznabohy. Nemám Tě sice vůbec rád, protože v hospodě vždycky smrdíš (chlape, myješ se vůbec?), hlasitě krkáš a vždycky sežereš všechny brambůrky na stole. Bohdan Tě nemá rád, protože jsi překonal JEHO rekord ve vypitých půllitrech a Olda Tě nesnáší proto, že jsi se jednou usmál na servírku Majku víc než on.

Ale ani jedna z těchto Tvých ohavných vlastností a "dovedností" nás rozhodně neopravňuje k tomu, abychom si do svých nevymáchaných esemesek a mejlů brali Tvou vzácnou sbírku motýlů, kterou sice nikdy nikdo neviděl, ale věříme, že ji, stejně jako Ivana Chýlková ve filmu z Bolkem Polívkou, máš. Odporné bylo i to, když se někteří z nás chtěli vysmrkat do jednoho z Tvých vzácných exponátů Tvé unikátní sbírky papírových kapesníčků. Bylo to od nás opravdu odporné.

A proto se Ti, Lojzo, i když smrdíš, za všechny omlouvám.

Čus večer!