Nezůstaneme doma

Už dvakrát zůstali doma Slávek Janoušek, Jaroslav Samson Lenk a Vlasta Redl. Zkusil jsem si to s nimi také. Ale nešlo mi to. A tak jsem doma nezůstal.

"Sto barevnejch slov nám na cestu svítí, sto barevnejch vět a lákavej cíl. Prej až celej svět sám za nos se chytí, to pak nejpozději hned svůj dostanem díl."

Vidíme to všichni. Kolem nás jsou právě v těchto chvílích slova a věty, které svítí a nic víc. Svůj díl dostaneme všichni i přesto, že někteří z nás, už pořádný kus dostali.

"Škoda slov, je jich víc nežli na nebi hvězd. Škoda slov, co je jich u všech dálnic a cest. Co je zdí, co je ploch, smutnejch pomníků slov. Zatím nám na záda prší a nespraví střechu a krov. Sto barevnejch slov, sto barevnejch slov."

Tohle zní v uších nejspíš všem těm, kteří spí v gumákách na Moravě. Měli bychom si víc pomáhat. A to zejména systémově.

"Sto darebných slov se mi na jazyk vtírá. Marně odvahu sbírám, když nevím, jak říct, že můj havraní strach. Strach o kousek sýra byl větší než stud, že jsem neřekl nic."

A v téhle atmosféře rozhodujeme o budoucnosti své i svých blízkých. Není to vůbec jednoduché. A pokud zůstaneme doma. Budeme si možná zpívat. Ale jak dlouho? A bude nás to samotné bavit?

"Ale věř, že bych rád aspoň pro tebe lhal. Zelenou, růžovou, jak to fajn bude dál. Voňavý opiát, abys klidněji spal. Prší a venku se setmělo a nechce se ven do ulic. Doma nás zůstalo víc, doma je nás zas víc."

Já lhát nechci. Způsobilo to spoustu havárií v životě mém i mých blízkých. A já postupně odstraňuji všechny škody, které na cestě jsou. Nezůstanu sám.

"Tolik velikých slov jsi za ta staletí zažil. Tolik zmarněných let, tolik zbytečných chyb a jen vysoký plot náš tichý zpěv stráží, že tu chceme mít svět, co zpívá nahlas a líp."

Chci, aby lidé kolem mě byli šťastní. Neumím nenávidět a snažím se udělat všechno proto, aby se to odnaučili i jiní. Odstranit příčinu. Na tom pracuji a to snad dokážu sám. Ale následek musí odstranit někdo druhý. Protože chceme mít svět, co zpívá nahlas a líp.

"Co je nás, nás je víc nežli na nebi hvězd. A co je zdí, co je lží i třeba uprostřed měst. Jediným znamením je tvoje čest. Za krk nám krvavě prší, podej mi ruku teď hned. Je jen jediný svět, je jen jediný svět."

Každý z nás potřebuje podat ruku. Jsme jako děti. I já jsem nikdy svou ruku neodmítal. A tak mi podej ruku teď hned. Je jen jediný svět.

"Co je nás, nás je víc nežli na nebi hvězd. A co je lží, co ještě musíme snést. Jediným znamením je tvoje čest. Sundej si sluchátka z uší a podej mi ruku teď hned. Můžeš zachránit svět, můžem zachránit svět."

Sami nic nezmůžeme a nedokážeme. Pokud zůstaneme doma, změní náš svět někdo jiný. A tak pojďme a změňme svět. Naši blízcí si to zaslouží. A my také.