Nevíte kde je kopírka?

Když otevíráte nové prostory pro kanceláře a sídlo firmy, ze začátku bloudíte a nevíte kde kdo sedí a kde se nachází to které oddělení. Po chvilce si však zvyknete a všechno hravě najdete. Pokud však máte to štěstí, že jste černoch (nebo dokonce afroameričan), nenajdete nikdy nic. Třeba Vám někdo poradí a zblázní-li se svět, dostanete se i do nějaké funkce.

Začalo to sice mnohem dříve, ale ten pravý šramot začal v pondělí. Přišel jsem do liduprázdné budovy, kterou hlídali dva opravdu černí šerifové a vystoupal jsem do poschodí. Prohlédl jsem si recepci, zasedací místnost, 3 kanceláře, archív, toalety a místnost 108, kde byla umístěn velkokapacitní přístroj, který dokáže tisknout, scannovat a kopírovat. Sedl jsem si do své kanceláře, zapnul jsem si počítač a usrkl si kávy a už přišel první nový zaměstnanec.

Vysvětlil jsem mu jeho povinnosti, zodpověděl jsem mu jeho otázky a na závěr jsem ho upozornil na to, že kopírka se nachází v místnosti číslo 108. Velmi podobně to pokračovalo s druhým, třetím, čtvrtým i pátým kolegou. S hodinovým zpožděním přisli 3 poslední kolegové, shodou okolností všichni afroameričani. Na rozdíl od všech předcházejících trval rozhovor s nimi déle něž hodinu. Zajímali se zejména na flexibilitu pracovní doby, čas a délku přestávek a na termín první možné dovolené, kterou budou moci čerpat. Stejně jako ostatní byli upozorněni na skutečnost, že kopírka, scanner a tiskárna se nacházejí v místnosti číslo 108.

Rozesla jsem všem kolegům a kolegyním úlohy mailem a chystal se na návštěvu prvního zákazníka. Asi po deseti minutách přišla má nová černá kolegyně a s úsměvem na tváři se mě zeptala, jestli nevím, kde je kopírka. Slušně jsem jí odpověděl, že v místnosti číslo 108. Poděkovala mi. Za dalších 5 minut přišla znova a řekla mi, že v místnosti číslo 108 je sice veliká tiskárna, ale kopírku, že tam nenašla. Vysvětlil jsem jí tedy, že se jedná o takzvané multifunkční zařízení a pro jistotu jsem s ní šel do místnosti 108 a všechny tři funkce toho zařízení jsem jí ukázal. Během dalších dvou hodin se podobná situace opakovala i s oběma zbylými černými kolegy. A tak jsem vždy trpělivě ukazoval všechny tři funkce našecho firemního multifunkčního zařízení. Tak uběhl první den.

V úterý jsem přišel do firmy až jako druhý, protože kolegyně v recepci už byla na svém místě. Absolvoval jsem dvě dohodnuté schůzky a potom jsem svolal poradu, na které jsem všem kolegům znovu mimo jiné řekl, že naše multifnkční zařízení, které je zároveň tiskárnou, kopírkou i scannerem se nachází v místnosti číslo 108. Odešel jsem na pracovní oběd mimo firmu a když jsem se vrátil, řekla mi kolegyně z recepce, že jeden černý kolega na mě už 10 minut čeká a potřebuje se mnou hovořit. Posadil jsem se tedy a vyslechl jsem ho. Ptal se mě, zda bych nebyl tak hodný a neprozradil mu, kde se nachází kopírka. Stále ještě v klidu jsem mu tedy zopakoval, že v místnosti číslo 108. A tak uběhl i druhý den.

Ve středu jsem měl hned ráno návštěvu s finančního úřadu a zhruba po půl hodině jednání s těmito velmi vítanými hosty, zaklepala na jednací místnost koelgyně z recepce a řekla mi, že naše černá kolegyně je velmi smutná, a že se mnou potřebuje okamžitě muvit. Omluvil jsem se tedy a šel za ní. Seděla v slzách za svým stolem a vzlykajíc mi říkala, že nemůže dokončit svůj úkol, protože má nascannovat nějaký dokument a ona neví, kde je scanner. Uklidnil jsem jí tedy a odvedl jí do místnosti číslo 108 ke kopírce a znovu jí trpěiivě vysvětlil všechny funkce našeho multifunkčního zařízení. Poděkovala mi a přestala plakat. Pomalu uběhla i středa.

Ve čtvrtek jsem přišel do kanceláře poněkud později a už na mě čekali dva černí kolegové. Jistě asi všichni tušíte, na co se mě potřebovali zeptat. A tak uvažuji, jestli se nemám rovnou přestěhovat do kanceláře 108. Ale asi to neudělám, protože pokud bych tam seděl, klepali by mi mí černí kolegové na dveře neustále, protože někde ta kopírka musí být. Ale oni zkrátka neví kde.

A neví to nikdy. A co Vy? Nevíte kde je kopírka?