Namaloval jsem epopej

Má epopej sice není slovanská, ale také je rozhodně důvodem k diskusi. Jedná se totiž o dílo, kvůli kterému se budou lidi hádat a jedno zcela bezvýznamné místo asi navštěvovat.

Variace na tmu z Mé epopeje

Své vrcholné výtvarné dílo jsem nazval Má epopej. O obsah těch mých mazanic stejně jako v případě epopejí jiných vůbec nejde. Ale to všechno okolo je zcela zásadní.

Ještě než jsem svůj cyklus mazanic dodělal a než jsem si umyl ruce a vypral zasviněné šaty, rozhodl jsem se, že osud mé epopeje nebude jednoduchý. Své mazanice jsem totiž odkázal městu Brno, ale zároveň jsem se dohodl s majitelem jedné polorozpadlé stodoly v Lubenci, že tam bude dočasně umístěna. Starosta Lubence má pro můj krok pochopení, protože skutečnost, že se v té špinavé stodole bude nacházet cyklus mých mazanic, radikálně zvýší množství návštěvníků z celého světa v Lubenci i jeho okolí. A Brňáci, mezi kterými mám spoustu přátel i naopak, se budou v nejbližších 50 letech hádat o tom, jak, kdy a kam mou slavnou epopej v Brně umístí.

Do té doby se budou různí umělečtí kritici hádat o duchovním i světském obsahu mého díla a já se budu v klidu bavit. Jedna pitomá epopej tak zaměstná uměleckou veřejnost, politiky i média a turistický ruch v Lubenci a okolí bude vzkvétat.

Pokud chcete někdo začít sbírat podpisy pod petici, která pomůže setrvání mé epopeje v polorozpadlé stodole v Lubenci, můžete. Pokud si naopak myslíte, že má epopej by měla zabírat místo někde v Brně, máte samozřejmě také možnost. Ale všechny musím upozornit na jedno. Má epopej je tak jako jakákoliv jiná epopej pouze sbírkou nesmyslných mazanic, které vznikly z nudy. A tak je docela možné, že nějaká diskuse o epopejích, je úplně zbytečná. O nic totiž nejde.