Málcajt!

Jardo, tak Ti to přišlo. Půjdeš do "rajchu". Takhle stručně začal nový školní rok.

Jarda si vzal obsílku a odešel na pracák.
Co chcete mladej? Do fronty! Krátké, úderné věty a navíc s německým přízvukem Jardu přesvědčili, že tenhle školní rok nebude žádná legrace.
Po hodině čekání se Jarda dostl na řadu a stručné "herajn" patřilo jen jemu. Měl s sebou pracovní knížku a dával jí úředníkovi, kterého znal. Ještě před rokem chodil na pivo do hospody k tátovi. Měl ho rád, nosil kobouk, který si Jarda nemohl dovolit. Dnes před ním tenhle člověk seděl v uniformě a snažil se používat hodně slov, kterým Jarda nerozuměl, protože byly německy.
Kde máš "úrkunde"? Jarda nechápal. Rotný a chřestný list, menš? Jarda pochopil. Stačil jen říci, že se narodil jinde a tam někde na matrice je veden. Víc nedořekl. Byl hrubě vykázán z místnosti a dostal jasný úkol. Do týden Ty přinýst úrkunde, jinak šlus. Jarda pochopil.
Nebylo jednoduché dojet do Přepeří, ale co mu zbývalo. Ten pan farář, na kterého ho maminka odkázala, mu prý pomůže. A bylo to tak. U třetího kostela ho našel. Teprve tehdy si uvědomil, že ti křesťané to mají rozdělené a až od pana faráře se dozvěděl, že on je čechoslovák. Československá církev, znělo to hezky a poprvé v životě byl hrdý na to, že je tak trochu flanďák. Cesta zpátky byla veselejší, v kapse měl v obálce dvakrát přeložené úrkunde a tak se domů celkem těšil.

Druhá návštěva na pracáku byla rychlá. Odevzdal úrkunde a dozvěděl se, že pozítří odjíždí do Suhlu. Protože měl rád mapy, začal hledat. Mami, okolo toho Suhlu je Duryňský les. Třeba tam rostou houby. Maminka plakala a Jarda se jí snažil uklidnit svým typickým humorem. Neboj mami, pošlu Ti smaženici poštou.
Na nádraží ho vyprovodili všichni. Kromě maminky a nejmladšího bratra Ládíka, přišel i bratr Slávek a Pepa, kterého doprovodila i jeho žena Anička. Byl smutný z toho, že se s ním nepřišel rozloučit i táta, ale řekl si, že až se z té německé brigády vrátí, zajde k němu na pivo a všechno pěkně proberou.
V pátek pozdě večer po příjezdu do Suhlu ho trochu zarazilo, že budou spát v budově hned vedle fabriky, ale řekl si, že to ráno prozkoumá. Práce začne až v pondělí a tak má celý víkend čas. Na večeři šli hned po příjezdu a seděli na dlouhých lavicích u dlouchých prkených stolů. Naproti němu seděl nějaký němec a těsně před jídlem Jardovi řekl "málcajt" a pokynul mu hlavou. To je fajn, že se mi představil, řekl si Jarda a podal mu ruku a řekl Matuška. Potom se všichni dali do ajntopfu.
Druhý den zjistil, že do lesa na houby je daleko a je za plotem, který hlídají chlapi v uniformách a se psy. Celý den všem nováčkům vysvětlovali, co budou dělat a jaký je tam řád. Protože jim to říkali čeští kluci, kteří byli v Suhlu už déle a uměli německy, Jarda rozuměl. Dokonce se dozvěděl, že "málcajt" znamená německy něco jako dobrou chuť a trochu se rozesmál. Co si jen o mě ten němec bude myslet. Uvidíme.
Na večeři se znovu potkali. Němec ze včera už se z dálky smál a Jarda taky. S úsměvem tomu mladýmu němčourovi znovu podal ruku a řekl "málcajt". Němec šibalsky mrknul okem a řekl Hartmann. Smát se začali všichni a smích je přešel až když donesli zase ajntopf. Byl horší než včera a to bylo teprve září 1940...