Léto je tady, snad přijde i Pinochet

Pár turistů se zamíchalo do podivného castingu na nějakou novou blbou reality show s názvem Holešovská výzva a nestačili se divit. Divit se nestačí ani ostatní pozorovatelé.

Česká republika dlouhodobě nefunguje. V zemi vládne korupce a zkorumpovaní budižkničemové a nebo Ti, kteří neumí nic, než blbě žvanit. Na stejné vlně se veze i banda nedouků, kteří sami sebe nazývají novináři či moderátory a obyčejný lid má pocit, že se něco děje. Něco se sice děje, ale všechno tak nějak jinak, než by bylo zdrávo. A určitě to nezmění výzvy a petice z Holešova či odjinud.

Většina lidí si v životě přeje, aby byli šťastní. Lidskou přirozeností je radost a nenávist je něco, co náš život nijak neobohacuje. Ubírá nám čas, energii i chuť ke štěstí. Lví podíl na rozmachu nenávisti má těch pár stovek lidí, kteří sebe samotné nazývá a považuje za politický establishment. Různě si prohazují křesílka, posty a miliardy peněz těch všech ostatních a tloustnou, hloupnou a dál propracovávají svůj koncept nenávisti. Jsou zlí a mají radost z toho, že mohou škodit. Myslí si totiž, že to dělají dobře. Nedělají.

Začátkem sedmdesátých let minulého století byla podobná situace i v jihoamerickém Chile. Tam došla trpělivost lidem kolem generála Augusto Pinocheta a ta země začala na chvilku fungovat. A funguje na podobných principech v malých obměnách dodnes. Převrat vedený Pinochetem byl velmi dobrý tah, přestože si vyžádal i oběti. Pozitiva silně převažují.

Bolševická i neobolševická pakáž v České republice i jinde v Evropě si nezaslouží nic jiného. Novodobí Pinochetové jsou něco, co potřebují lidé u nás i jinde v Evropě jako sůl. Jinak pochcípáme na socialistické experimenty a jiné výdobytky kultu nenávisti. Je čas na opravdový převrat a nastolení osvícené dikatury. Demokracie selhala. Bolševici všech zemí, chcípněte!

Jaro letos nebude. Léto je tady. Už aby přišel i Pinochet.