Křovinořez, má láska

Je mi celkem jedno, jestli se ten přístroj jmenuje křovinořez nebo je to strunová sekačka, které se říká vyžínač. Nejradši jsem, když slyším ten slastný zvuk. A úplně nejlepší je, když je to po ránu.

itest.cz

Když jsem ještě coby student, absolvoval nucené práce, kterým se tehdy říkalo letní aktivita mládeže, za tím účelem, abych měl pár peněz na výlety, už tehdy jsem si zamiloval křovinořezy různých značek, barev, forem a chutí. Ale nejomamnější pro mě byl vždy malebný zvuk toho přístroje. Coby nešika jsem na té letní brigádě většinou seděl u počítače. Přepisoval jsem do šestsetdvojky nějaké listy a semtam jsem v kalku počítal průměrnou dojivost krav. Jednoho dne však došlo k nejhoršímu. Práce na počítači pro mě nebyla. A tak mě ten jeden zřízenec, který mě měl na starosti, odvedl před domek a pravil, tady máš křovinořez a posekej trávník kolem celého domu. Uvítal jsem tu činnost, protože to pro mě byla vítaná změna. Sekal jsem a sekal a připadal si nesmírně důležitý. Po necelé hodince jsem hlásil, že je hotovo. Následovala kontrola mé práce a potom jsem musel čelit nečekané otázce. "Kde jsou ty vzácné keříky za 25 tisíc?" Odpověděl jsem velmi asertivně: "To myslíte ten plevel? Ten jsem samozřejmě posekal též." Ten člověk zrudnul, na chvilku oněmněl a když se vzpamatoval, tak mi oznámil, že má letní aktivita mládeže skončila. Díky křovinořezu.

Trávili jsme víkend na chalupě. Byla to taková příjemná sobota, která byla vyplněná cestou do lesa na houby, mým vařením pro všechny, odpoledním koupáním a večerním popíjením vínka u ohýnku a grilováním. Ten večer se protáhl až do třech hodin po půlnoci, kdy jsme všichni už silně znaveni odpadli do hajan. Usnuli jsme téměř okamžitě s příjemným pocitem toho, že si můžeme přispat, protože další den je přeci ještě neděle. Pár minut před sedmou hodinou raní se však ozval onen slastný zvuk. Třeba je to jenom na chvilku a jde vlastně jen o omyl. Nebylo tomu tak. Soused zjistil, že tráva na jeho pozemku je větší než je zdrávo a sekal. Sekal vytrvale a my jsme opravdu nemohli spát. Měli jsme kruhy pod očima. Díky křovinořezu.

A tak jsme po obědě jeli domů. Celý zbytek neděle byl takový zbitý. Potřebovali jsme nabrat sílu a tak jsme pořád tak nějak polehávali. Ale nešlo usnout a nešlo se těch kruhů zbavit. Usnuli jsme konečně ale až velmi pozdě a budíky na svých telefonech, jsme nařídili na osmou, protože dřív opravdu vstávat a pracovat nemusíme. V 6:00 jsem se probudil, protože jsem potřeboval jít na malou. Mívám to tak a po vykonání takové potřeby ještě v klidu usnu. I tentokrát to šlo velmi rychle a já jsem znovu zabral. V 6:36 už jsem spát nedokázal. Nějaký pracovitý občan začal sekat trávu na jedné straně domu. Říkali jsme si, že to nemůže být pravda a zkusili jsme znovu usnout. V 6:38 začal na druhé straně domu sekat trávník nějaký další zaměstnanec a my jsme pochopili, že je zle. Vstali jsme, udělali si snídani a nechápali jsme, jak může někdo sekat trávu takhle brzy ráno. Máme i nadále velké kruhy pod očima. Díky křovinořezu.

Někdy mi v uších zní melodie z rádia, někdy ta píseň co jsme si celý víkend broukali, ale dnes je to nemelodické vrrrrm vrrrrrm vrrrrrm. Díky křovinořezu.