Kostel Rwanda

V roce 2004 získal 3 nominace na Oscara film Hotel Rwanda, který vypráví příběh managera hotelu, který svou osobní statečností zachránil více než tisíc lidí před jistou smrtí. Manageři kostelů a křesťanští církevní představitelé se zachovali během genocidy ve Rwandě přesně naopak. Stali se aktivními vrahy a jejich spolupachateli.

nugatovarise.blogspot.com

Rwanda byla původně belgickou kolonií. Ze dvou dominantních etnických skupin, kterými v té oblasti jsou Hutuové a Tutsiové. Díky dlouhé historii koexistence těchto dvou etnických skupin je dnes už velmi těžko rozpoznatelné, kdo je Hutu a kdo Tutsi a zda se vůbec jedná o dvě rozdílné etnické skupiny. Historikové se nicméně domnívají, že Tutsiové, kteří jsou o něco vyšší a světlejší, pochází původně z náhorních plošin v Etiopii, a že jde původně o semitské kmeny, které migrovaly na jih a ovládli tehdejší království Hutu. Když v oblasti střední Afriky vládli belgičané a němci, vybrali si jako své nejbližší spolupracovníky právě představitele Tutsiů a umožnili jim tak vybudovat si postavení Rwandského establishmentu. V zájmu Tutsiů nebyla samostatnost země a pokud ano, tak pouze pod jejich feudálním vedením. Iniciátory vyhlášení samostatnosti byli především Hutuové. V šedesátých letech minulého století proto díky tomu na 100 tisíc Tutsiů odešlo ze Rwandy do exilu v sousedních zemích, zejména do Konga a Ugandy. V roce 1990 rozpoutala Tutsijská strana RPF (Rwandan Patriotic Front) občanskou válku útokem organizovaným z Ugandského exilu. Až do mírové dohody z roku 1993 v Tanzánii se Tutsijským rebelům podařilo ze svých domovů vyhnat naprostou většinu Hutuů ze severní Rwandy a osídlit je navrátivšími se Tutsii. 6. dubna 1994 bylo poblíž hlavního města Rwandy Kigali sestřeleno letadlo, na jehož palubě zemřel Hutuský prezident spolu s prezidentem sousední Burundi. Právě tato událost se stala záminkou hromadného vraždění všech Tutsiů. Jejich rozpoznání vraždícími Hutuy bylo jednoduché, protože všichni měli průkazy totožnosti, na jejichž obalu bylo výrazné veliké písmeno, které prozrazovalo to, zda jde o příslušníka Tutsi a nebo Hutu. Za 3 a půl měsíce bylo povražděno 800 tisíc lidí. Další stovky tisíc lidí byli zmrzačeni například tím, že jim byly uřezány nohy tak, aby nebyli vyšší než menší Hutuové. A všechny přeživší Tutsijské ženy byly obětí znásilnění a nebo jiné formy sexuálního zneužití.

Jakou roli v té době hrály církve? Protože Tutsiové byli na rozdíl od Hutuů katoličtí křesťané, hledali tito lidé v době genocidy azyl a ochranu v kostelích. Například největší katolický kostel v Kigali se však stal jejich popravištěm. Tamní páter Wenceslas (Václav!) Munyeshyaka, který se chlubil tím, že nosil za pasem zbraň, pomáhal přímo v kostele vraždícím Hutuům najít všechny Tutsie určené k vraždění a ženy vhodné k znásilnění. Tisíce Tutsiů pomohly přímo zavraždit benediktinské řádové sestry včele s nejaktivnější z nich Marií Kisito. Adventistický pastor Elizaphan Ntakirutimana se zase předvedl tím, že sám dobrovolně dovedl vraždící komando k úkrytu Tutsiů. Na místě bylo nemilosrdně zavražděno stovky Tutsiů. Pouze muslimové tehdy poskytovali Tutsiům pomoc. Není se proto co divit, že zatímco před genocidou ve Rwandě se k islámu hlásila necalá 3 procenta a pár let po genocidě už toto procento dosahuje 12.

Křesťanství a jeho církve ve Rwandě fatálně a v přímém kontaktu s realitou selhalo. Tragédie ve Rwandě byla způsobena historickou nevraživostí, neschopnou německou a belgickou koloniální vládou, hloupým přístupem Francie tehdy včele s Francoisem Mitterandem a naprosto neschopnou a neakceschopnou OSN. Ruce od krve Rwandských obětí má však i křesťanství.

Kostel Rwanda byl tehdy místem pro vrahy a jejich oběti. Odpuštění, pokání a láska se z něj vytratilo.