Kosovský experiment stále ve hře

Je ještě možný kompromis v řešení statutu Kosova? O co vlastně v Kosově jde? Proč je stále dokola diskutována budoucnost regionu velikého jako Jihočeský kraj, kde žije 2 milióny obyvatel? Co je za tím?

Zatímco představitelé Evropské unie se přiklánějí k možnosti osamostatnění Kosova navzdory tomu, že se jedná o vměšování do záležitostí svrchované a po všech peripetiích a nebo právě díky nim demokratické země, představitelé Srbska se opakovaně přiklánějí k diplomatičtějšímu způsobu řešení. Naposledy se například srbský prezident Boris Tadič zde nebo srbský premiér Vojislav Koštunica tady vyjádřili v tom smyslu, že stále nebyli vyčerpány všechny možné cesty pro řešení statutu Kosova.
O co ve "hře" o Kosovo ve skutečnosti jde? Jedná se o směsici pohledů, které mají historické, etnické, náboženské a kulturní pozadí na straně jedné a mocenské a ekonomické pozadí na straně druhé. Rozeberme si postupně obě dvě.

Historický pohled:
V oblasti dnešního Kosova a Metohije (jak zní oficiální název regionu) leželo historické jádro prvního slovanského státního celku na území Balkánu. Ve stejné oblasti došlo také k jedné z nejvýznamnějších bitev při tažení Osmanské říše do Evropy.

Historicky je tedy oblast Kosova bitevním polem slovanského a tedy pravoslavného etnika na straně jedné a muslimského především albánského etnika na straně druhé. A v historii si tak místní obyvatelé opakovaně vzájemně vypalovali mešity a pravoslavné kláštery nebo kostely.

Muslimské rodiny se vždy vyznačovali nižší ekonomickou silou, nižším společenským postavením, značnou lokální uzavřeností a vyšší porodností.

Křesťanské rodiny měli zase vždy tendenci k vytváření osobních ale i společenských a politicko -mocenských vazeb na ostatní části balkánských států.

Tyto pozice nikdy nevedly k vzájemnému sbližování obou etnických skupin. Tento latentní konflikt byl pomíjen a zůstal tak neřešen i v období takzvaného Titovského balkánského klidu.

Z historického pohledu tak téměř neexistuje možnost vzájemného bezproblémového soužití obou etnik bez zásahu třetí citlivě a trpělivě zprostředkující strany.

Ekonomický pohled:
Hospodářství kosovského regionu je postavené na zemědělství a latentně na těžbě nerostných surovin. V řízení a ovládání ekonomiky oblasti se střídali zástupci obou zastoupených etnik vždy zejména ve vztahu k dominantní velmoci v dané oblasti operující.

Nejdříve to byli Slované, po příchodu Turků to byli spíš Albánci. V moderních dějinách to byli za druhé světové války převážně Albánci jako věrní přisluhovači pronacistických a profašistických režimů, po druhé světové válce to zas byli převážně zástupci srbských osvoboditelů.

Bylo jen logické, že po rozpadu "Titovského balkánského klidu" dojde k neshodám a že zejména díky vlivu nekosovských mocností dojde ke konfliktu.

Subjektivní shrnutí a hodnocení:
Vzhledem k tomu, že oblast Kosova je významnou surovinou základnou pro potenciální těžbu lignitu a vzhledem k historickým vazbám mezi Němci a Albánci a mezi Turky a Albánci mají dnes právě představitelé kosovských Albánců navrch. 

Budoucnost Kosova je tak daná energetickou zásobou lignitu. 
Nezodpovězenou zůstává jen otázka zaplacení dluhů kosovské provincie.

Osobně nechápu, proč by je měli platit Srbové bez možnosti mít na potenciální těžbu lignitu vliv.
Z ekonomického pohledu jsem proto proti samostanosti Kosova bez vyřešení této otázky.