Když se šetří, tak se nestaví

Náš stát je v hlubokých ekonomických problémech. A místo systémového řešení politici halabala nahodile škrtají v rozpočtech. Dávají si přitom pozor, aby nezavřeli kohoutek svým věrným. Nic víc.

Pokud má ekonomické problémy rodina, uskromní se. Odloží rekonstrukci koupelny i malování bytu a vydrží se dívat ještě chvíli na televizor, který je mnohem starší než ten, co mají na výhodný úvěr sociálně slabí sousedi. Kromě toho se taková rodina snaží odstraňovat náklady zbytečné. Nakupovat chodí do velkoskladu, aby eliminovala marže prostředníků a celkově se chová obezřetně. Neznám žádnou rodinu, která by při tomto šetření myslela na své sponzory a své ekonomické rozhodování podřídila jejich zájmům.

Stát se jako rodina nechová, protože v jeho čele nikdy nestáli zodpovědní otcové a matky, ale vždy jen hamižní strejdové a tety, kteří na rodinu a stát kašlali, kašlou a dokud to půjde, kašlat budou. Typickým příkladem jsou tanečky kolem rozpočtu. Seškrtat 80 miliard je nějaký problém? Není. Stačí přeci pozastavit všechny zakázky ministerstva životního prostředí, obrany a dopravy do odvolání. Protože 80 miliard Kč v těchto rezortech nikomu chybět nebude. Respektive pár jedincům ano, ale jejich osobní prospěch v zájmu státu není.

Spoustu zbytečného majetku a zaměstnanců má i ministerstvo zahraničních věcí a naprostým nesmyslem jsou ministerstva zemědělství, školství a kultury. Proč má ministerstvo financí tolik zaměstnanců? Proč mají finanční úřady, okresní správy sociálního zabezpečení a úřady práce tolik zaměstnanců? Kolik z nich je tam jenom proto, že těch úřadů je prostě hodně? Při skutečných systémových změnách nebude problém seškrtat v rozpočtu miliard 150 a to trvale.

Naprosté zastavení staveb je dobrý začátek. Protože si myslím, že se ze státního rozpočtu nemusí financovat obalovna v každé druhé obci. Stejně se díky mrzké kvalitě stavebních prací pořád jenom záplatuje. Když se šetří, tak se nestaví. A basta.