Kdo to byl? Cikán, černý cikán

Když v noci prší, dobře se mi spí. A je úplně jedno, jestli jsem pod stanem nebo pod střechou. A nejlepší je, když usínám a probouzím se nesám. Takový spánek pomůže tělu i duši a dokáže pohladit. Oba.

fireflyforest.net

"Noc je krásná noc je tichá, na horách i na dolině, kdo sem z dálky tak pospíchá, tichým krokem ku dědině. Kdo to byl? Cikán, černý cikán. Kdo sem z dálky tak pospíchá, tichým krokem ku dědině. Kdo to byl? Cikán, černý cikán."

V dětství jsem si vždy v neděli po obědě lehl k dědovi na kanape a poslouchali jsme spolu tranzistorové rádio. Přání plná písniček byl jeho i můj oblíbený pořad. Děda si ty písničky zpíval spolu s rádiem a já jsem se je také učil a zpíval je s ním. Bylo mi hezky.

"Milka leží v noci jasné, na miláčka vzpomíná si. Ach můj Bože jak jsou krásné, černé oči, černé vlasy, Kdo to byl? Cikán, černý cikán. Ach můj Bože jak jsou krásné, černé oči, černé vlasy. Kdo to byl? Cikán, černý cikán."

Jednou jsme byli někde na táboře pod stanem. Protože jsme byli typičtí městští kluci, netušili jsme, že malovat si na stěnu stanu prstíkem, když zrovna leje, není to pravé ořechové. Všude bylo spoustu vody a nám bylo strašně mokro. Ale děda se nad námi smiloval a dal nám úplně jiný a hlavně suchý stan. Bylo mi hezky.

"Jak jsou krásné dívka jihne, hlava se jí kolem točí. Kolem oken stín se mihne, do světnice někdo skočí. Kdo to byl? Cikán, černý cikán. Kolem oken stín se mihne, do světnice někdo skočí. Kdo to byl? Cikán, černý cikán."

Stopem jsme se jednou dostali až k Bodamskému jezeru. Neměli jsme sebou stan ani celtu a tak jsme si ustlali v jakési dětské prolézačce. Než jsme šli spát, podívali jsme se na břeh. Ty vlny byly tehdy takové děsivé, ale usínalo se za jejich zvuku dobře. Bylo to možná tím, že pršelo. Bylo mi hezky.

"Milka se mu chvíli brání, potom ale sladce vzdychá. Noc je krásná za svítání, slyšet jenom slůvka tichá. Kdo to byl? Cikán, černý cikán. Noc je krásná za svítání, slyšet jenom slůvka tichá. Kdo to byl? Cikán, černý cikán."

Navštívil jsem jednou ostrov Rujana. Polorozpadlý komplex hotelu Bora byl tmavý a za dunou šumělo moře. Začalo pršet a tak jsme se schovali do auta. Kapky bubnovaly na sklo i kapotu, ale nám to nevadilo. Bylo mi hezky.

"Hoří statek hoří sláma, dým se valí dědinama. V srdci láska v boku rána, zmírá cikán za horama. Kdo to byl? Cikán, černý cikán. V srdci láska v boku rána, zmírá cikán za horama. Kdo to byl? Cikán, černý cikán."

Bylo tehdy šílené horko. Už jsme byli z toho slunce celí znavení a tak jsme šli na večeři. Dali jsme si dobré vínko a po večeři se šli trochu projít. Zastihl nás déšť a tak jsme se vrátili. U krbu jsme se sušili a hřáli zároveň. Bylo nám hezky.

Probouzíme se po dešti. A je nám hezky.