Jsem bez krve

Domluvili jsme si výlet. Ale musím prý počkat. Ráno jde darovat krev. A tak jsem přemýšlel. A ráno jsem vstal a jel jsem na tu transfúzi také. Vždyť na tom přeci nic není.

Zaparkovat bylo jako vždy problém. Nakonec se to podařilo a my jsme vyrazili. V šatně pro dárce jsme si odložili a potom už přišlo na řadu okénko.

"Dobrý den. Jsem tu poprvé."

Tak jsem tedy nadiktoval údaje a dostal dotazník.

Popravdě jsem odpověděl na všechny otázky a potom už mě zavolaly sestry na odebrání vzorku. Žertovali jsme chvíli na téma nízké kvality mých žil, ale sestra se ukázala jako zkušená a tak doporučila pro samotný hlavní odběr levou ruku a vzorek mi vzala z paže pravé. Hotovo.

Je čas se jít napít. Hodně čaje a k tomu suchou veku. Neznám na lačno nic lepšího. Sotva dopiju už mě zase volají. Jdu na konzultaci k lékařce. Měří mi tlak a já jí vysvětluji informace uvedené v dotazníku a ona mě informuje o všech možných souvislostech a úskalích. Po chvilce vycházím z ordinace a přecházím konečně na místo odběru.

"Umyjte si ruku až po loket. Na levou či na pravou?"

"Na levou."

Sedám si do pohodlného křesla a podávám sestřičce levou ruku. Napichuje mě a ze mě pomalu začíná vytékat krev. Lehce cvičím prsty a pomalu naplňuji 460 mililitrů. Celou dobu si povídám se sestrami i ostatními dárci a směju se. Tak jako na fotce a tak jako jindy. Mám rád smích a dobrou náladu.

Po odběru mi jen obváže sestra ruku a já se s úsměvem odcházím nasnídat. Tentokrát mi káva chutná ještě víc.

Jsem bez krve. Ale až se mi zase dotvoří, vrátím se. Vždyť na tom přeci nic není.