Jak jsem zvládl nástrahy velkoměsta

Nemám rád cirkusy. Nemám rád týrání zvířat. A nemám rád zneužívání dětské práce a důvěry. A proto jsem se rozhodl na vlastním těle vyzkoušet nástrahy velkoměsta.

Krásný podzimní den jsem věnoval velkoměstu a jeho nástrahám. Rozhodl jsem se, že na ně vyzraju a tak jsem se do toho pustil. Začátek vypadal slibně. Jen pár schůdků a jsem nahoře.

Když už jsem byl nahoře, tak jsem zjistil, že mám krásný výhled.

Ale byla přede mnou nejtěžší etapa té zkoušky. Nosnost dobrá a prostupnost také.

Měl jsem co dělat, aby se spolu se zbytkem mého těla dostala dolů i má hlava. Ale nakonec se mi to podařilo a já se připravil k rozjezdu.

Dětem to jde jistě lépe. A já se držel jako klíště. Ale nakonec jsem se rozjel.

Cítil jsem se jako ve filmu Titanic a drtivou rychlostí jsem se řítil dolů.

Hurá! Zvládl jsem to a jsem zase dole. Nástrahy velkoměsta obstály a já také.