Jak jsem se stal obětí břišní tanečnice

Někdy se to prostě semele. Člověk v klidu sedí. Téměř nikoho si nevšímá. A potom to přijde.

L.Matuska

Konečně jsme uvnitř. Recepce hotelu je rozlehlá a příjemně klimatizovaná. Ale co je důležitější. Nemusíte stále odmítat prodavače s pravými Rolexkami, pravým papyrem, jedinými zaručeně pravými koženými páskami a těmi nejpravějšími parfémy. V recepci hotelu si můžete v klidu odpočinout od větru, který v Hurghadě téměř stále fouká. V recepci bývá i poměrně klid a tak si můžete v klidu obednat nějaký drink a sledovat stovky číšníků jak Vám mění každé tři minuty popelník. Bývá to v recepci klid. Ne však dnes večer.

Odkudsi se line hudba, která mi připomíná pohádky tisíce a jedné noci a já se začínám bát. Bývám totiž často obětí různých kouzelníků, kejklířů a vtipných moderátorů.

Nemýlím se ani dnes. Kyprá a spoře oděná břišní tanečnice se neomylně blíží k mému křeslu. Vzhledem ke své zkušenosti, a také proto, že má v ruce kopí, radši vstávám. Chytá mě za ruku a za houpavého rytmu a neustálého pohupování všech svých boků a jiných faldíků, mě táhne na místo, odkud na nás mohou vidět snad úplně všichni. Kopí si zabodává do břicha svého a druhou stranou do mého. Nezbývá mi nic jiného, než se poddat rytmu. 

Vypotil jsem toho hodně. A hodně mě to vyčerpalo, že ani nevím, jak jsem usnul. V domění, že to byl jen sen, jsem se druhý den v klidu odebral na snídani. V proskleném výtahu po mě dvě Rusky chtěli podpis majíc mě za šaška. Teprve tam mi došlo, že to co vidíte, není fotomontáž.

Nic si z toho nedělám. Břicho to vydrželo. A já vím, že se velmi brzo zase stanu obětí nějakého jiného kejklíře. Jsem prostě už takhle zaškatulkovaný.