Já bych církvím šanci dal

Odmítnutí vládního návrhu zákona o majetkovém vyrovnání církví v poslanecké sněmovně je hloupé. Díky ČSSD, KSČM a Vlastimilu Tlustému se musí naprostá většina obyvatel České republiky i nadále cítit jako zloději.

Není pochyb o tom, že si církve za dlouhou dobou své existence zajistily a spravovaly majetek. Není pochyb o tom, že tento majetek církve nabyly legální cestou. Naprostá většina majetku církví sloužila k zajišťování sociálních, zdravotnických, vzdělávacích a jiných obecně prospěšných aktivit, které sloužily všem potřebným bez rozdílu původu a vyznání.

I v církvích byli a jsou pouze lidé. A tak není pochyb o tom, že v minulosti se někteří členové církví zapojili do činností, které jsou zavrženíhodné. To však neomlouvá žádné likvidační aktivity, ke kterým se snížili zejména představitelé vládnoucí Národní fronty v čele s komunistickou stranou po polovojenském převratu z února 1948. Tyto likvidační kampaně, zabavování majetků, omezování osobních svobod a v některých případech i násilí, jsou velehnusem české historie. Každý, kdo se nelegitimního postupu proti představitelům jednotlivých církví i obyčejným věřícím zastává, je buď hlupák a nebo člověk ke sklony k zločinu.

Po roce 1989 se naskytla jedinečná možnost tyto nepravosti a zločiny odčinit a křivdy napravit. Přestože uplynulo už 20 let, výsledek je stále v nedohlednu. Velkorysý návrh ze strany především katolické církve na zřeknutí se majetku ve prospěch státu, který takto získaný majetek může spravovat a nebo prodat. Byl ve srovnání s navrženým odškodným ve výši 83 miliard Kč splácených po dobu šedesáti let naprosto směšným spropitným.

Odškodné vyplacené církvím by bylo vynikající investicí. Jeho odmítnutí podivnou koalicí Tlustého, KSČM a ČSSD je zločinem. Majetkovým, morálním i lidským.