Hujer je opravdový vlastenec

Některým lidem trhá žíly opravdu významný spor. Otázkou dne není Lisabon, Sudety ani pan Václav Klaus. Zásadním problémem dneška je spor o vlastenectví jakéhosi Hujera. Předkládám veřejnosti fakta k diskusi.

"Hujere, můžete mi vysvětlit své příchody a odchody?". "Víte, já se vždy ráno věnuji čtení blogů. A vždy, když někdo napadá náš národ a nebo našeho panovníka, tak se tak rozčílím, že musím něco peprného napsat do diskuse. A potom se jaksi zdržím při příchodu k píchačce."

"Pane profesore, dovolil jsem si přinést pár švestiček ze své zahrádky." Znáte nějakého jiného profesora, kterému by jakýkoliv malý český panelákový Hujer přinesl švestičky? Já ne.

"Kam až sahají Hujerovi?" Není to tak strašné. Vejdou se do jedné učebny. I když je to učebna největší na škole, tedy kreslírna.

"Pane profesore, za pět minut zvoní." V tomhle se dnešní Hujerové liší. Svého profesora upozornili možná až 5 minut po zvonění.

"Hujere, jděte si po svejch. Hujer, metelescu blescu." Jednoznačný důkaz české malosti Hujera. Hujer se už ve filmu projevil jako pseudovlastenec a odpůrce evropské integrace a postupného rozšiřování EU.

Není pochyb o tom, že filmový Hujer nejlépe vystihuje povahu i schopnosti všech rádoby vlastenců kteří straší Sudeťáky, strašlivým Bruselem a nesmyslem s názvem ztráta suverenity.

Možná je škoda, že se Hujer neodstěhoval do Humpolce spolu z Hliníkem. Česko by bylo součástí Evropy a byl by klid. Protože i v tomto sporu platí: "Hujere, co ta kaňka. V tvym věku?"