Holky, a co budete v ráji dělat Vy?

Tak jako nikdo z nás nečekal začátek, nepředpokládá naprostá většina normálních lidí ani definitivní konec života. Tak se pojďme zamyslet o životě po životě.

Nějak to začalo. Někde to byl plán. Jinde náhoda. Ale téměř vždy to byl vedlejší produkt. O čem je řeč? O životě. O mém, o Tvém i o životě souseda a sousedky. A tak jako život začíná, tak i končí. Někdy plánovaně, někdy náhodou a někdy jen tak.

Tajemství života a smrti je komoditou, se kterou obchoduje každý z nás. Nevěřící si konec většinou nepřipouští a nebo si ho snaží vědecky zdůvodnit. Výjimkou jsou jenom ony okamžiky sedmo na toaletě, kdy tělo chce, ale otvor se brání. A nebo v restauraci, kdy už hodinu čekáte na svou objednanou minutku.

Věřící to mají jednodušší. V jejich průvodcích je popsán plán, který poměrně detailně vysvětluje co a jak se bude dít. Židé čekají na to, že si pro ně přijde ten pravý delegát z jejich cestovky. Křesťané to mají komplikovanější. Než se dostanou na pláž, tak musí k imigračnímu uředníkovi a teprve ten určí jestli mohou k delegátovi. Některým se podle toho jejich průvodce může totiž stát, že pomažou jinam. No a nejlepší to mají muslimové. Ti mají jasno. Budou si užívat a starat se o ně bude množství krásných žen, které prý budou panny. Nikde se nepíše jestli budou panny pořád (to by byla zajímavá pomsta jejich delegáta) a nebo jestli to budou panny pouze dočasné. Takže i oni mají dilema.

To co mě však trápí, je osud žen. U nevěřících a věřícíh nemuslimů to mají naše něžnější polovičky ještě fajn. Ale jak dopadnou v islámu? Jestli nějakou muslimku znáte, tak se jí prosím Vás zeptejte. Protože mají-li holky v ráji vařit, prát a uklízet, tak si je sebou radši vezmem jinam, ne?