Hezkých žen je stále víc a víc

Musím se Vám přiznat. Jsem na ženský. Je mi s nimi dobře a vyhledávám jejich přítomnost. Můžou být potichu i nahlas. A já jsem s nimi rád. A možná, že je to tím, že jsem taky Matuška. Tak jako Waldemar, který už dávno věděl, že má všechny holky rád.

"Já miloval už v školce dívčí smích, když ublížil kluk holce, poznal sílu pěstí mých. A potají jsem chrupky chodil krást, to pro dva malé cůpky, co mě dokázaly zmást."

I já jsem jako malý chlapec chodil do školky. Určitě se toho tam odehrálo mnohem víc, ale já si pamatuji na tři příhody. Jednoho dne si pro mě do školky přišli rodiče a já jsem se v klidu oblékal. A potom to přišlo. Nikde jsme nemohli najít moje botičky. Měl jsem smůlu v tom, že jsem měl příliš velkou nožičku a tak jsem musel jít až domů v bačkůrkách. Jindy jsme se školkou jeli do školky v přírodě. Hned první večer se mi zanítil váček a já jsem skončil v nemocnici v Plzni. Ve školce byla taková tradice, že vždy před každým obědem dvě děti zazpívaly písničku a hezky se uklonily. Teprve potom se začalo obědvat. Když přišla řada na mě, byla se mnou ve dvojici ta nejkrásnější holčíčka s krásnými copánky. Byl jsem tehdy šťastný.

"A tak to se mnou dodnes roste dál, kdybych tisíckrát to odnes, za ten smích bych duši dal. Jdu pro dvě oči jiskrné se prát, jsem zas bit a zas mi otrne, tak mě, prosím, račte brát."

I na základní škole jsem si všímal dívek. Zvlášť jedna mi učarovala. A tak jednou ve škole v přírodě jsem jí přinesl květiny. Byly to první květiny, které jsem kdy jiné ženě než mamince a babičce dal. Odměnou mi tehdy byl polibek od té čarodějky pod rozkvetlou třešní. Byl tehdy první máj a já jsem byl šťastný.

"Hezkých žen je stále víc a víc, ať nezralé či zralé, jsem z nich vedle, dá se říct. Hned červenám, hned blednu, začnu tát. Jak mám si vybrat jednu, holky já mám všechny rád."

Když už mi přestávalo být náct a bylo mi spíš poprvé cet, všímal jsem si žen mnohem intenzivněji. Přestože ještě tehdy jedinou reality show byly Rozpaky kuchaře Svatopluka, já jsem prováděl jakýsi vlastní casting a hledal jsem tu pravou superstar. A vždy když jsem se dostal až do finále, byl jsem na chvíli šťastný.

"Ty z vaudevilů i z dramat jsou můj cíl. A že žádnou nechci zklamat, nikde nezdržím se dýl. Jsem rád, že vláčím tu svou bradku tam a sem. Zatím vyhnul jsem se sňatku a tak patřím pořád všem."

Na rozdíl od autora textu jsem se sňatku nevyhnul. A ani jsem se mu vyhýbat nechtěl. Naopak. Cítil jsem tehdy, že je to ono a učinil jsem rozhodnutí, kterého jsem nikdy nelitoval. Přestože to později tak nějak nevyšlo a z nás se stali přátelé, byl jsem tehdy šťastný.

"Hezkých žen je stále víc a víc, ať nezralé či zralé, jsem z nich vedle, dá se říct. Hned červenám, hned blednu, začnu tát. Jak mám si vybrat jednu, holky já mám všechny rád."

Potkal jsem jich pár a hledal jsem něco, co už jsem v podstatě znal. A přesně v tomhle pořadí. Nejdříve červená, potom bledá a nakonec tání. Pokud je ten led pevný, může tát hodně dlouho. Ale tenký led roztaje hned a my se v něm oba utopíme. A musíme vyhlížet nějaký nový záchranný kruh, protože plavat v ledové vodě se nedá. Když nás někdo vytáhne, budeme zase šťastní.

"Jak mám si vybrat jednu, holky jáááá mám všechny rád."

Rád mám všechny ženy, ale milovat dokážu vždy jen jednu. A tak to zůstane. Protože tehdy jsem šťastný.