Finále Wimbledonu se hraje v Třemošné

Začátek léta pro mě vždy býval ve znamení Wimbledonu. Ne, že bych na tamních dvorcích někdy sám hrál, ale vzpomínám si, že už jako malý kluk jsem tuhle podívanou v bílých šortkách a trenýrkách na zeleném trávníku vždy rád sledoval.

www.tremosna.cz

Měli jsme tenrát s bratry plané neštovice. V pátek jsme navštívili pana doktora a ten nám předepsal takový ten tekutý pudr, který nám maminka štětečkem nanášela na všechna místa, kde nás ty malé pupínky svědily. I když jsme neměli, hrozně jsme se tenkrát po celém těle škrábali. A za nehty nám v tu neděli, kdy jsme zasedli k černobílému televizoru a dívali jsme se na vousatého tenistu ze Švédska a temperamentního američana, zůstalo veliké množství pudru. Byl to tenkrát velmi vyrovnaný zápas a Björn Borg tehdy Johna McEnroa porazil.

Jindy jsme zase v tom parném létě vyrazili na vesnické koupaliště. Byl tam jen jeden bazén, kde byla normální hloubka od té hloubky strašné oddělená takovými sloupky. Mezi těmi sloupky byla jen malá mezírka a jen tak někdo se mezi nimi neprodral. Naneštěstí se to mému mladšímu bratrovi něco podobného povedlo, a protože ještě neuměl plavat, začal se tak trochu topit. Maminka si toho okamžitě všimla a i v šatech skočila do vody šipku a mého bratra včas vytáhla. Byla sice úplně mokrá, ale rozhodně měla dobrý pocit a my také. Později odpoledne jsme jako obvykle zasedli k televizoru a sledovali finále Wimbledonu. Hrozně jsem tehdy americkému bouřlivákovi Jimmy Connorsovi fandil, ale nebylo to nic platné. John McEnroe byl nad jeho síly.

Následující rok pro mě byla největším klukovským zážitkem jízda na motorce. Měl jsem možnost bez přilby jet z Třemošné do Záluží a zpátky a těšil jsem se na odpolední finále. Vůbec mi nevadili slepice, které přicházely ze dvorka až do světnice, protože já jsem cítil, že to tentokrát vyjde. A také to vyšlo. Jimmy Connors Johna McEnroa ve finále porazil.

I když jsem další finálové zápasy Wimbledonu už v Třemošné nikdy neviděl, vždy se tam rád vracím. A to i přesto, že jsem měl později radost jak z vítězství Cashe, Beckera, Ivaniševiče, Samprase či jiných. Jedno mi však zůstane. Vzpomínka na ten malý domek s dvorkem plných slepičinců. Finále Wimbledonu se alespoň pro mě odehrává vždy v Třemošné.