České pravici chybí vůdce

Od té doby co je Václav Klaus prezidentem, chybí české pravici vůdce. Nikdo jí nevede. Pravice nikam nesměřuje a pravicoví voliči tápou v tom, ke komu mají vzhlížet. A tak straší domnělým vůdcem soupeře.

ffffound.com

Na úvod je potřeba jednoznačně uvést to, že v České republice skutečná pravice nikdy v parlamentu zastoupená nebyla. Na vyprázdněné politické scéně se počátkem devadesátých let nacházeli pouze bolševici z KSČ a jejich vazalských stran a pár dalších bolševicky smýšlících jedinců, kteří se do KSČ shodou okolností nedostali. Skuteční bolševici bez jakékoliv snahy o změnu myšení zakotvili v KSČM a zbytek politické scény ovládli neobolševici. Bolševiků se do značné míry zbavili jen lidovci. A tak v minulém roce neobolševické hnutí zavětřilo a část lidovců zlákalo do lobistického projektu TOP09. Politická scéna v ČR je však dominantně určována dvěmi neobolševickými stranami. Jsou to ČSSD a ODS.

Zatímco sociální demokraté obnovoli svou stranu především prostřednictvím nebolševických exilových sociálních demokratů a neobolševiky z různých "oborod", zbytků socialistické strany a odjinud, nabrali později, Občanská demokratická strana vznikla jako neobolševická od samého počátku. ODS dokonce i své stanovy opsala od KSČ.

Neobolševická ODS vsadila na podporu kapitálu a osobního bohatství. A pro duchem i statkem chudou zemi to byla trefa do černého. Dav tehdy neobolševickému lehce "kapitalistickému" pohledu postaveném na závisti bohatému "západu" uvěřil a model neobolševické ODS uspěl. Přestože je ODS od samého začátku neobolševická a v mnoha ohledech levicová strana, snažila se prosazovat verbální slušností a hraným moudrem, které bylo především reprezentováno jejím tehdejším předsedou Vácavem Klausem.

Zásadní krize neobolševismu v ODS proběhla v období takzvaného "sarajevského atentátu", kdy okolí Václava Klause využilo touhy davu po vůdci a Václav Klaus nechtěně tuto roli přijal a sehrál. Zatímco Václav Klaus nikdy sám sebe za vůdce zřejmě nepovažoval, jeho ovce v něm vůdce podvědomě a někteří i vědomě viděli. Václav Klaus se stal skutečným vůdcem té skupiny lidí, kteří vyrůstají ideově na principech neobolševismu a přitom latentně touží po vůdcovském principu. ODS dlouhou dobu a také zejména díky Václavu Klausovi prosazovala prvky nacionalismu a izolacionismu. V praxi se tak ukázalo, že neobolševismus má potenciálně velmi blízko k neofašismu.

ODS však odchodem Václava Klause na hrad o svého vůdce přišla. Ten co zbyl na jeho místě, musel leta dřít, aby si ho vůbec někdo všimnul. A v okamžiku, kdy si ho lidé a voliči všimli, ukázal, že není schopný vůdcem být, ale pouze se sem tam jako nešikovný vůdce verbálně i neverbálně projevovat.

Vzhledem k tomu, že ODS je momentálně v hlubší krizi než v době "Sarajeva", sází znovu nejen na neobolševické, ale i neofašistické metody a projevy. Má však jednu obrovskou slabinu. Nemá vůdce. Nemá žádného vůdce. A proto se tento handicap snaží kompenzovat snahou o vytvoření vůdce konkurence, ke kterému by potom jako k úhlavnímu nepříteli mohli své snažení směřovat. Tato taktika má jednu obrovskou slabinu. Dav už je z podobných taškařic unaven a začíná se ptát po konkrétních faktech a hodnotách. A tady ODS nic nenabízí.

České pravici chybí vůdce, hodnoty, systém i návod na řešení. Obávám se, že české pravici budou výrazně chybět i voliči. A to je pro vyváženost politického systému v ČR škoda.