Bubáci a tatrmani

V České republice získává čím dál větší popularity infantilní hra. Straším, strašíš, strašíme - hrají teď ti, které politika živí, ti kteří by chtěli, aby je živila, takzvaní novináři a pár panelákových revolucionářů, kteří si tu a tam zajdou na nějakou hezkou procházku na hrad a nebo si píšou blog.

Když jsem byl malý kluk, měl jsem jednou na žádost babičky jít do sklepa pro nějakou zavařeninu. Měl jsem tehdy strach, že tam na mě bude číhat bubák. Abych se nebál, šli tenkrát moji blízcí do sklepa se mnou. A já jsem poznal, že tam žádní bubáci nebyli. A nebyli ani v jiných sklepeních a na jiných půdách. Byli jen plodem dětské fantazie a snů a pouze tam se bubáci vyskytovali.

S tatrmany to bylo horší. Nejdříve jsem je vůbec neznal. Ale čím víc slov jsem dokázal přiřadit k obsahu a naopak, začal jsem různé hlupáky, tajtrlíky, hňupy a ťulpasy potkávat. Začal jsem je všechny házet do jednoho pytle a ten pytel jsem si jen tak pro sebe nazval tatrmaním. Měl jsem později nesmírnou radost z toho, že se jedna hudební skupina tématu tatrmana zhostila a já jsem si mohl spolu s ním hrát na cimbál. Stejně jako všechny myši, které k tomu ještě navíc tancovaly.

Přestože už je nám všem víc, někteří z nás začínají zapomínat na to, že bubáci patří jinam než do reality. A tak se hrstka tatrmanů začíná ohánět bubákologiemi rozličného zrna. A pojmy strašlivé a obludné jsou znásilňovány a navlékány na něco zcela zdravého a reálného. Posuďte sami.

Prý kolem nás řádí strašlivá hospodářská krize. Ano? A opravdu je to tak strašné? V té minulé, stáli chudí lidé hodinu a půl na polévku a šatstvo. V té dnešní, si "chudí" lidé taxíkem jedou na poštu pro podporu, potom pokračují na nákup do supermarketů, odvezou to domů a při pohledu na plazmovou televizi to v teple sní a potom o tom napíšou nějakou duchapřítomnost na internet.

Prý je hrůza Evropské unie a všeho s ní související, je údajně srovnatelné s Hitlerovou třetí říší. Opravdu? Nějak mi to srovnání stowattových žárovek s vyhlazovacími tábory a plynovými komorami nesedí. A paralelu mezi Lisabonem a Mnichovem může vidět jen opravdový tatrman.

A tak potkáte-li někdo někde tatrmana, vyřiďte mu, že bubáci pořád nejsou ve sklepě a nebudou ani na půdě. A také to, že je na čase vyrazit. Cimbály už zní a myši zase tancují.