Bitva u Thermopyl několik tisíc let poté

Ukazuje se, že v Toskánsku nešlo vůbec o fotky. A už vůbec ne o politiku. Šlo o uhlí a věci související.

Udatní finančníci ze Sparty na straně jedné a ještě udatnější uhlobaroni a Emilovi potomci na straně druhé. A někde uprostřed stojí muž, který nemá už kam růst v byznyse a politice se napřímo zatím vyhýbal.

Kdesi pod Krušnými horami se kdysi nacházely bažiny. Díky nim se v tom samém místě o pár tisíceletí později vytvořilo uhlí a díky němu kolem bývalého Komořanského jezera vyrostly elektrárny, teplárny a chmeické závody, které nesli jméno Hermanna Goeringa, potom jako kořist Josifa Visarionoviče Stalina, později všech československo-sovětských přátel, následně našich polských bratrů a dnes už se tam zase pomalu začíná mluvit rusky.

Nedaleko místa, kde z roury vytéká řeka Bílina zpět do koryta, se odehrává bitva. I když se tváří tak, že jde o jakési teplo a potažmo o uhlí, ve skutečnosti jde o víc. A po drobných bitvičkách u Lipska a Opatovic se schyluje k rozhodujícímu zápasu. Uhlobaroni vytasili média a finančníci se brání.

Výsledek je nerozhodný, protože je nerozodný ten, co stojí na obou stranách. Pokud opustí byznys a vrhne se do politiky, nemusí to být špatné. Personální i generační změnu by si česká politická scéna zasloužila a byznysu je to v podstatě jedno.

A tak to píšu na rovinu. Martin Roman by měl být budoucím českým premiérem. Co nejdříve.