A nestačila by bonboniéra?

Jsem stánkař. A jako takového se mě existenčně dotýká zvýšení spotřební daně. Nevíte za jakou politickou stranou mám jít, aby se mi ulevilo?

Je to řehole. Každé ráno vstávám dříve, než budíky ostatních poprvé zazvoní. Rychle rozbalím noviny, které mě neživí a připravím cigarety, tabák a kafe, díky kterým žiju. Usrknu si kávy z remosky a otevřu okýnko. Starý pán, který venčí psa podezřele brzo, už čeká, aby si mohl koupit Haló noviny. Je to takový ten týpek, co je přesvědčený o tom, že dobře už bylo, a že v ulici Politických vězňů by měla sídlit úplně jiná strana. Pan indián, jak mu říkám (nevím totiž zda je Komanč či Apač), nekouří a tak z něho nic nemám. Je mi celkem smutno z toho, že indiánů je pořád ještě dost a kouří z nich málokdo.

Haló noviny pomalu docházejí a ke stánku se začínají zbíhat lidovci. Pamatuji si je už z dob kdy byli nedílnou součástí Národní fronty. Vždycky byli vychcaní. Ve státostraně sice nebyli ale na vládě mrzké lůzy se pěkně podíleli a pásli na tom. Jsem si jist tím, že se nezměnili. I když se Ti dva poslední lidovci rozhádali a ten jeden si myslí, že je více Top než druhý a sází zásadně v Sazce, od toho druhého, který seděl zatím ve všech volebních komisích v našem okrsku se skoro vůbec neliší. Oba dnes mají takový blažený úsměv. Jediní z našeho okresu nebyli na Kabátech, ale na papežovi a kudy chodí, tudy se chlubí tím, že nepoužívají kondomy. Mám je docela rád, protože kouří a kupují si u mě cigarety. Občas si koupí i nějaké noviny, ale po Lidové demokracii se jim stýská. Nejradši mají časopis Týden. Nevím proč.

Kolem osmé přichází pán, který byl už snad vším. Kupuje si zásadně Právo a nejlevnější cigarety, vždy má na sobě kus oranžového oblečení a je smutný z toho, že se nejmenuje Jiří ani David. Každý den přichází sice z rezolutním, ale v zásadě úplně jiným sdělením. Je na něho v těch kecech spolehnutí. Ale to je tak vše.

Během dne se prodává pouze bulvár a ženské časopisy. Občas nějaké žvýkačky a někdy přijde už zcela jistě osmnáctiletý chlapec pro doutníček. Na něm mám docela slušný rabat. Až když už skoro zavírám, přichází pan místostarosta, dříve soudruh tajemník. Ten přichází jen tehdy, když se dozví, že někde vyšel rozhovor z nějakým dobře vypadajícím úspěšným politikem. Nosí v klopě ptáčka v nějakém srdíčku a nekouří.

Zvýšení spotřební daně mě zlikviduje. A já nemám žádnou jinou možnost, než jít za těmi všemi politickými stranami s nějakým tím úplatkem. A protože zelené a jejich příznivce u nás nikdo nikdy neviděl, budu si muset vybrat někoho z těch, kteří ke mě chodí nakupovat. Půjdu poctivě s úplatkem za všemi, protože se to patří. A pevně věřím tomu, že ta bonboniéra bude stačit. Vydělávám na ní skoro celý den.