A co nosíš po kapsách Ty?

Říkává se, že každý správný chlap by měl být zůstat někde uvnitř pořád tím malým klukem, který si sní a realizuje své sny. A Zdeněk Borovec o tom napsal v osmdesátých letech minulého století text, který zazpíval Waldemar Matuška.

topky.sk

"Už ti není patnáct let a znáš i svět, sto problémů dnes přejdeš legráckou. Už jsi odvyk chodit bos, jsi muž a kos a vychloubáš se pózou světáckou."

V té době, kdy zněla z rádia tato píseň snad poprvé, jsem chodil do školy. A jednou jsem ze školy šel strašně zamyšlený. K obědu byla taková ta podivně chutnající hrachová kaše, na kterou nejspíš mnozí z nás ne a ne zapomenout. A já jsem se vydal domů a stále mi cosi vrtalo hlavou. Nejspíš jsem přemýšlel nad tím, jestli bych chtěl v životě být kosmonautem, námořníkem a nebo řidičem kamiónu. A jak jsem tak šel, přišel jsem až k domu. Naštěstí byly otevřené dveře od domu a tak jsem pomalu po schodech kráčel do 3 poschodí. Všechno mi to připadalo nějaké jiné a divné. A když jsem přišel k našim dveřím, vytáhl jsem klíč, a najednou jsem zjistil, že do zámku nepasuje. Zkusil jsem zazvonit a i ten zvonek měl nějakou divnou melodii. Dostal jsem takový ten podivný strach, jako kdybych se ztratil. Se slzami v očích jsem vyběhl před dům a podíval se nahoru. A tehdy to ze mě spadlo. Spletl jsem si vchod. A tak jsem domů nakonec došel a bylo mi hezky.

"Přesto máš, jak sám víš, dosud v kapsách tajnou skrýš, no a tou se vracíš do dětství. Máš tu, co si budem lhát, i špunt, i drát a skrejváš nám to hloupý svědectví."

Když jsme se stěhovali do jiného bytu, tak jsme chtěli pomáhat. A protože byla zima a sníh, nabídli jsme se, že odvezeme do našeho nového bytu koberec. Vytáhli jsme ze sklepa sáňky snesli dolů před dům koberec. Bylo to těžké, ale byli jsme na to tři. A potom jsme vyrazili. Musel na nás být zvláštní pocit. Tři nevelcí kluci táhnou sáňky a na nich koberec. Strašně nám to tehdy klouzalo a navíc to bylo do kopce. Prostřední bratr se jako vždy vztekal a tím nás zbylé provokoval k tomu, abychom ho ještě víc škádlili. Ale nakonec jsme to zvládli a koberec jsme do nového bytu dovezli. Když jsme ho v novém obýváku rozbalili, bylo nám všem hezky.

"A tak dál nosíš po kapsách sny mládí, starej nůž s prošlou vstupenkou, to znám. A tak dál nosíš po kapsách sny mládí, nač ten krám, nač ten krám, nevíš sám."

Jako malý kluk jsem záviděl svým vrstevníkům skládací nože. Jeden ho měl takový zálesácký jakoby ze dřeva a jiný měl zase takový ten švýcarský, co v něm byl i pilník, kompas, nůžky a šroubovák. No a já jsem dlouho neměl nic a kapsu jsem měl prázdnou, A potom jsem našel malý nožík ve tvaru rybičky. Měl jsem konečně stejný pocit jako ostatní kluci a v kapse rybičku. Bylo mi najednou hezky.

"S časem prý člověk nerovný boj svádí, tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť. A tak dál nosíš po kapsách sny mládí bez těch snů byl by svět holá poušť."

Potom jsem v kapse nosil pár mincí, tužku a papír. Hrozně rád jsem si totiž zapisoval a zaznamenával myšlenky a věty, které jsem potkal a nebo zaslechl. Ten notýsek byl celý ušmudlaný, ale já jsem si v něm potom třeba večer před usnutím listoval. A při tom čtení toho notýsku z ohýbanými růžky mi bylo najednou hezky.

"V kapse najdeš, možná fakt, i klíč i akt a ty vnímáš i kámen se slídou. Něco kapslí, jeden fant, ty gróf a grand, i přání pár, co nikdá nevyjdou."

Později jsem nosil v kapse klíč, peněženku a občanku. Posléze se přidali i cigarety a zapalovač. A zůstala tam rybička a notýsek z tužkou. A já se s takto neplněnými kapsami vydával na výlety a do světa a hledal jsem místo pro kosmonauta, námořníka a nebo třeba řidiče kamiónu a bylo mi najednou hezky.

"V kapsách tvých, ano v nich, zbylo pár snů klukovských, ve kterých se vrátíš do dětství. Kapsy hlubší, než ty sám, i já je mám a ukrývám je právem sobectví."

A na jednom místě jsem potkal někoho, kdo si chtěl dát alespoň na chvíli svou ruku do mé kapsy. A já jsem Jí to umožnil a přestože tam všechno včetně rybičky zůstalo, bylo mi najednou hezky.

"A tak dál nosíš po kapsách sny mládí, starej nůž s prošlou vstupenkou, co mám. A tak dál nosím po kaspách sny mládí, nač ten krám, nač jej mám, nevím sám."

Přestože dnes mám v kapse především mobil a díky němu vlastně celý svět, rybička tam zůstala. Musí. Ještě je přeci pořád čas stát se kosmonautem, námořníkem a nebo třeba řidičem kamiónu. Na plnění klukovských snů není nikdy pozdě. A třeba bude i jiným najednou hezky.

"S časem prý člověk nerovný boj svádí, tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť. A tak dál nosím po kapsách sny mládí, bez těch snů byl by svět holá poušť."

Tento týden jsem si hodně povídal se synem. Probírali jsme budoucnost, ženy a tak. A na hodně věcech jsme se, navzdory tomu že je mu teprve něco málo přes třináct let, shodli. Jen jedno tajemství jsem mu nechal a nezeptal jsem se na to, co nosí po kapsách. Až přijde čas, odpoví si na to sám. Tak jako každý jiný chlap. A určitě mu taky bude najednou hezky.