Proč jsem na 1. máje vědomě porušoval zákon (a nestydím se za to)

Před čtyřmi lety se v Brně konal pochod neonacistů, který měl provokativně projít přes sociálně vyloučenou lokalitu tzv. brněnského Bronxu. Tehdy se napříč občanskými iniciativami zvedla vlna odporu, která vyústila v nenásilnou blokádu pochodu, při které se na dva tisíce lidí postavilo pětistovce neonacistů a průchod do vyloučené čtvrti zatarasilo svými těly.

Letos se neonacisté, konkrétně pod záštitou Dělnické mládeže, do Brna vrátili a s heslem „Evropo, povstaň!“ (za které před čtyřmi lety skončili u soudu kvůli odkazu na nacistické „Deutschland erwache!“) si naplánovali pochod centrem města. Na akci nechyběl předseda DSSS Tomáš Vandas, pozván byl i Matteo Caponetti z italské organizace Associazione Culturale Zenit, o které Caponetti prohlásil, že je „ztvárnění odkazu toho, čemu se v minulosti říkalo fašismus, v přítomnosti je to stále fašismus a do budoucna to bude samozřejmě také fašismus.“ Kdo čekal, že v průvodu dojde i na nějaký ten hajlíček, ten se také dočkal (viz http://g.denik.cz/50/84/pochod-dra-16-maj_galerie-980.jpg).

Rok 2015 byl v Brně vyhlášen Rokem smíření – připomínáme si 70. výročí konce války, ale také poválečného odsunu Němců z Brna. I proto se opět zvedla vlna odporu, opět se občanské iniciativy pokusily vyburcovat lidi, aby přišli nenásilnou formou vyjádřit nesouhlas. Nenásilnou, ale vědomě protizákonnou – bránit ve výkonu práva shromažďovacího se prostě a jednoduše nesmí.

„Měli jste je nechat projít, jen jim děláte reklamu,“ tvrdili mnozí. „Jste horší než oni, když jim chcete v pochodu bránit,“ namítali jiní.

Přesto jsme tak učinili – na dva tisíce studentů, důchodců, maminek s dětmi, umělců, politiků, vysokoškolských pedagogů… rozhodně ne pár „pomatených sluníčkářů“ či „levicových extremistů“.

Proč?

Nestavěli jsme se na odpor právu, nestavěli jsme se na odpor policistům, kteří konali svou povinnost, když blokádníky vytlačili z Moravského náměstí a uvolnili cestu neonacistickému pochodu (byť o přiměřenosti zásahu se dá polemizovat). Stavěli jsme se na odpor zhoubným myšlenkám, xenofobii, rasismu a nenávisti – nemohli jsme nečinně přihlížet exhibici odkazu zvrácenosti, která měla na svědomí miliony životů. Obzvláště o výročí, které nám má připomínat nejen osvobození od teroru, ale také krev na rukou našich a rukou našich předků, kterou měla na svědomí zloba, nenávist a princip kolektivní viny.

Ano, porušil jsem zákon. A udělal bych to zas.