V tomto článku zkusím vysvětlit, jak funguje větrání z pohledu snižování relativní vlhkosti. Trochu praktické fyziky pro zimní období.
Po aktivním zateplování našich domů a bytů, výměně oken a dveří vyvstal nový problém, kterým je zabezpečení výměny vzduchu - větrání. Pokud jej zanedbáme, objeví se vlhké rohy a plísně.
Je škoda, že školy neučí fyziku víc prakticky. Bavila by žáky mnohem víc a nepadaly by prohlášení typu "větrání přece přinese vlhkost z venku, proto nevětráme", nebo "venku je vyšší vlhkost než uvnitř, proto větrání nemá smysl".
V tomto článku zkusím vysvětlit, jak funguje větrání z pohledu snižování relativní vlhkosti.
První pojem, který je potřeba pochopit je relativní vlhkost, označována jako RH (relative humidity). RH 100% neznamená voda, jak si někteří myslí. Vzduch má určitou kapacitu absorbovat vodní páru. Pokud se tato kapacita naplní, je RH 100%. Co když do vzduchu s plnou kapacitou vypaříme z horkého hrnce další páru? Nemůžeme naplnit nádobu víc jak na 100%. Další pára se do vzduchu nevejde, a proto se okamžitě srazí na vodu.
Důležitým poznatkem pro pochopení větrání a snižování rel. vlhkosti vzduchu uvnitř domu je následovná vlastnost vzduchu.
Schopnost vzduchu absorbovat vodní páru se zvyšuje s teplotou a to hodně nelineárně, jak ukazuje následovný graf. Čím vyšší teplota, tím víc páry se do vzduchu vejde.
Množství páry, které je vzduch schopen pojmout při teplotě 0°C je 4,85g/m3. Při teplotě 25°C je to už 22,88g/m3. Nárůst schopnosti vzduchu pobrat vodní molekuly roste s teplotou dost strmě.
Příklad s větráním. Představme si pro jednoduchost situaci, že venku je naprostá mlha, relativní vlhkost 100% a teplota 0°C. Každý metr krychlový vzduchu venku nese 4,85g vodní páry.
Teplota uvnitř bytu je 24°C. Vzduch s touto teplotou dokáže pojmout 21,63g/m3 vodní páry. Zahájíme větrání a dovnitř nám proudí vzduch, který nese 4,85g vody na krychlový metr. Gramáž vody se nemění - to je absolutní veličina. Vzduch se ohřeje na pokojovou teplotu a jeho kapacita přijímat vodní páru vzroste z 4,85 na 21,63. Jak je to s RH? Počítejme:
4,85 / 21,63 = 22,4%
Vidíme, že i když je venku RH 100% a zdá se nám, že tu mlhu bychom přenesli dovnitř, opak je pravdou. Vnitřní relativní vlhkost významně snížíme.
Optimální rel. vlhkost v bytě je kolem 50%. Pokud je víc než 65%, už je načase větrat. Naopak, pokud vlhkost klesá trvale pod 30% lze uvažovat o zvlhčování vzduchu.
Jak je to s vlhkými rohy a plísněmi?
Abychom pochopili srážení vody, zavedeme další pojem, kterým je rosný bod. Rosný bod je teplota, při které dochází ke srážení vody ze vzduchu s danu teplotou a RH. Je to teplota, na kterou když ochladíme vzduch, tak jeho RH bude 100%.
Příklad: Teplota 24°C, RH 70%. Rosný bod má hodnotu 18,1°C. Pokud některá ze stěn v našem domě má nižší teplotu, než je teplota rosného bodu, začne se na ní srážet voda. A ta pak vyživuje plísně. Teplotní rozdíl se může objevit na různých tzv. tepelných mostech. Například, když dům není zateplený a jeho obvodové zdi obsahují ocelové konstrukce, které velmi dobře vedou teplo a propojují vnější a vnitřní stranu stěn.
Doporučení na závěr. Pořiďte si domů elektronický teploměr i s vlhkoměrem. Získáte mnohem lepší představu kdy větrat. Potřeba výměny vzduchu se mění, když vaříte, sušíte prádlo, pára z koupelny se dostává do celého bytu, přijede hodně lidí na návštěvu a podobně.
Pokud vás měření a výpočty baví, relativní i absolutní vlhkost a rosní bod vám vypočítá appka na tomto webu.
