...jo to znám:-) Ve čtrnácti mě máma naučila jezdit Trabantem a jezdil jsem nakupovat do Velkoprodejny Jarov.

Teda..s Vámi musejí mít ale doma trpělivost:))) Nakupovat se naučíte. Vím, že jste nebyl nakoupit porprvé v životě. Ale jako by tomu tak bylo:) Heleďte, když jsem já šla prvně v životě nakoupit, tak mi byly necelé tři roky. Šla jsem do mlékárny pro droždí. Prodavačky mi asi nerozuměly a tak mi daly rohlík. Přišla jsem domů, kousala rohlík a mamince odevzdala vrácené peníze. Dneska už droždí a jiné věci nakupuji zcela rutinním způsobem:)))

Samozřejmě že zcela poprvé ne. S naprostou suverenitou najdu oddíl s pivem, brambůrky, pečivem a sýry :).

To je otázka zvyku. Když jsem šel ve dvaceti nakupovat já, šel jsem patnáct minut pěšky do nejblišího obchodu, auto jsme neměli, neb náklaďák mého dědy zestátnili soudruzi a poukaz na osobák jsme nedostali. Pak jsem stál patnáct minut na košík, občas mě nějaký uvědomělý soudruh odstčil se slovy "uhni chuligáne" a pak jsem mohl vyrazit mezi prázdné regály. Občas už od ledna nebyly brambory, čočka byla jen pro známé, jen pivo bylo, tedy v zimě. V létě občas nedovezli, stejně jako mnoho dalších produktů. Na pokladně to trvalo ještě mnohem déle, protože pokladní tam každou položku ťukala číslo za číslem i s dvěma desetinými místy. No a když jsem na něco zapomněl, bylo to na sebevraždu. Takže dnes, to je brnkačka......

Kolik vám je?