Jak jsem byl nakupovat
Po maminčině vzoru jsem si vzal do ruky poslušně lístek papírku, tužku a začal otevírat skříňky a zapisovat si jednotlivé položky, abych náhodou na nic nezapomněl. „Takže, jednu hladkou mouku,“ říkal jsem si nahlas sám pro sebe, „dvě másla; určitě ne žádný margarín, to přeci není máslo, ledový salát, zeleninu a tuňáka na salát, mléko, vejce, pečivo, uzeniny… nějaké ty minerálky. To by prozatím mohlo stačit.“
Než jsem se vypravil na toto páteční dobrodružství, patřičně jsem se připravil: vysprchovat, oholit, navonět, vyčistit zuby a navléci se do alespoň trochu reprezentativního ošacení. Sbalil jsem si rozkládací přepravky, nasedl do auta a vyrazil do nejbližšího marketu.
Dobrých patnáct minut mi trvalo, než jsem našel místo k parkování – samo sebou na tom nejvzdálenějším místě od vchodu. S dobrou náladou jsem si půjčil košík a namířil si to do obchodu. Když do mě hned po překonání kovového turniketu vrazila paní středního věku, reagoval jsem vlídným „v pořádku“ doprovázené milým přátelským úsměvem. Odpovědí na mé gesto bylo jakési zahuhňání, z kterého by méně otrlá povaha mohla vyčíst: „Koukej, kam šlapeš, spratku!“
Jako nezkušený nákupčí jsem pokračoval k prvnímu regálu, co se mi naskytl. Pokukoval jsem po nepřeberném množství čehosi, tvářejíce se jako káva. Trvalo mi několik minut a šťouchanců (na reakce jsem již rezignoval), než se můj orientační smysl vzpamatoval a mé první nákupní krůčky vedli k sekci s mléčnými výrobky. Celou cestu k chlazeným regálům se mi na mysl vkrádal pocit podivné sklíčenosti; neuvěřitelné množství lidí s výrazem hladového lovce mamutů, neuvěřitelné množství produktů, o jejichž existenci jsem dodneška neměl nejmenší tušení, a mezi těmito dvěma iracionálními majoritami jeden bezbranný nákupní panic.
Za první cíl jsem si vybral máslo. Kupodivu jsem jej našel snadno; pomyslným háčkem však bylo vybrat si. Zprvu jsem zkoumal každou jednotlivou značku a přirozeně i cenu, ale po několika ne příliš lichotivých komentářích spolunakupujících jsem šáhl po Másielku – aspoň to sympatické máslo, když ne lidé. U palety s mlékem jsem konečně pochopil onu nejapnou českou poznámku „asi dávají něco zadarmo“. Původně jsem opravdu chtěl vzít tři krabice toho zlevněného mléka, ale musel bych odstrčit, povalit a obchodně anihilovat asi tři babičky, jednu budoucí maminku a dva pány – ti všichni se nevraživě vrhali na několik posledních kartonů. Spokojil jsem se proto s dvěma krabicemi Madety. Ty sice stály dvakrát tolik, ale ušetřily mi mravní svědomí a relativně zdravý rozum. Alespoň prozatím.
Pečivo jsem již vybral bez problémů – žádné na mne nezbylo; spokojil jsem se s baleným chlebem a několika měkkými, bakteriemi poprskanými maketami rohlíků. Po aplikaci okoukané metody „přiběhni, zvaž a zmiz“ se v košíku objevila i nějaká ta zelenina. Při čekání fronty na oddělení s masem jsem si stihl na svém chytrém telefonu zahrát i několik kol Naštvaných ptáků. „Kilo osmdesát, může být?“ ptá se mě prodavačka. Apatickým výrazem odpovídám: „Zastřelíte mě, prosím?“
Místo minerálek, jež pije celá rodina, vkládám do košíku karton piva v plastovém obalu, které piji jen já. Frontu u pokladen trávím bezmyšlenkovitým sledováním vteřinové ručičky na hodinkách. Úsměv pokladní zpražím pohledem naprostého zoufalce. Ta mi vše s až výsměšným úsměvem namarkuje. Platím a poraženecky odcházím k autu, kde vše poslušně naskládám do bedýnek. Vrátím košík, nastartuji a odjíždím z této obchodní džungle. Než se z přeplněného parkoviště dokážu vymanit, vytroubím jednoho frajírka, co mi nedal přednost zprava, jednu paní, že prudce zabrzdila, a sympatickou slečnu, která byla zkrátka až moc sympatická.
Doma se rezignovaně posadím na gauč a dumám nad psychickou odolností nejenom mých rodičů, ale všech, co bez mentální újmy dokážou toto šílenství přežít. Při těch myšlenkových pochodech si vzpomenu na Nietzscheho nadčlověka. Zamyšlení ústí v úvahách nad smyslem života a vzniku vesmíru. Po chvilce přemlouvání přece jen vybalím a zjistím, že jsem polovinu věcí stejně zapomněl. Namažu si krajíc baleného chleba, který nekřupe, máslem, které jak později zjistím, není máslem, ale směsnou pomazánkou. Ještě že ten med od babičky je pravý. A to pivo. Snad.
Matěj Kratochvíl
O povaze bolestné

Co svět světem stojí, každý ví, že zapnutá plotýnka pálí stejně jako právě uvařený čaj, jehož není zrovna nejmoudřejší se napít.
Matěj Kratochvíl
Jak být úspěšný v práci

„Tady dole to není zahrada štěstí, ale země lopoty, a každé potěšení, které k nám přichází, je jen povzbuzením k další práci, ve které máme uspět.“ Johann Gottlieb Fichte
Matěj Kratochvíl
Jak jsem prohrál svůj boj s vegetariány

Káva, cigareta, letmá návštěva toalety. Ranní rutina. Do styku s ostatními lidskými bytostmi přicházím hned po ránu skrze virtuální sítě. Ne že bych nějak bytostně toužil sledovat příběhy každého svého kamaráda, ale o zápisky k nadcházející zkoušce holt někde poprosit musím. S nadějí v srdci se proklikávám zoufalými výkřiky bývalých spolužaček po onom bájném panu božském – vyšpulené rty, spoře oděná těla a všudypřítomná koupelnová atmosféra. Ale tu mně najednou zarazí fotka zcela jiného charakteru; spolužák, zarytý vegetarián, si vyfotil svůj dnešní oběd s následujícím popiskem: SOTÝROVANÁ BROKOLICE S PLÁTKY MANDLÍ A HOME-MADE CIBULOVOU BAGETKOU. A opravdu, po notné chvilce šifrování čehosi zeleného a bílého na fotografii vidím něco, co s hodně velkou mírou nadsázky můžeme nazvat poživatelným. Dostávám hlad a v hlavě se mi rodí provokativní nápad.
Matěj Kratochvíl
Óda na pajzly

Pajzl. To tajuplné místo, jemuž se každý rozumný člověk snaží ze všech sil vyhnout. Zápach paralyzující nervovou soustavu, lepkavá podlaha, která vás znehybní a barman, u kterého nevíte, zda se smát, plakat anebo s křikem vyběhnout ven, do bezpečí venkovního světa, obejmout první strom na který narazíte předstírajíc, že je to vaše milovaná maminka. Přes to všechno si pajzl zachovává onen punc výjimečnosti a svou magickou atmosférou přitahuje ty nejprapodivnější individua z okolí, s největší pravděpodobností tedy i vás.
Matěj Kratochvíl
O tom svátečním šílenství

Vánoce. Svátky klidu a míru, šťastně prožité chvíle ve společnosti těch, jež jsou nám nejbližší. Nebo přibližně tak nějak nám prezentují všemocná a všudypřítomná média, všemocní a všudypřítomní pseudomoudří a taky ti ostatní, co si myslí, že znají pravou povahu Vánočních svátků. A já s nimi vlastně ani nechci polemizovat. Vlastně nechci ani psát o Vánocích, ale o tom, co jim předchází.
Další články autora |
Chlípní rudoarmějci na lovu. Slavný fotograf nafotil tutlanou sexualitu v SSSR
Seriál Jen rok po Stalinově smrti dorazil do Sovětského svazu Henri Cartier-Bresson. Slavný francouzský...
Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář
Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...
Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou
V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...
V Indii se zřítil letoun s 242 lidmi mířící do Británie, dopadl na lékařskou ubytovnu
Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Británie se krátce po startu zřítilo...
Rudé prádlo a finta se třpytkami. Strip klub v Charkově nabízí show i útěchu
Když si dvacetiletá Lisa na svou směnu ve striptýzovém klubu v ukrajinském Charkově obouvá boty na...
Vláda ustála hlasování o nedůvěře. Pro její pád byli poslanci ANO, SPD a Piráti
Přímý přenos Vláda Petra Fiala si udržela díky poslancům koaličních stran důvěru většiny Sněmovny. Pro její...
Decroix zveřejnila časovou osu bitcoinové kauzy, neobsahuje konkrétní jména
Ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo časovou osu bitcoinové kauzy, kterou ministryně Eva Decroix...
Five Guys opět odložil otevření. Fanoušci burgerů se dočkají snad na podzim
Fanoušci amerických burgerů si musí na první českou pobočku Five Guys ještě počkat. Otevření ve...
ANALÝZA: Írán tak dlouho škrtal sirkami, až to bouchlo. Izraelci už nemohli čekat
Premium Od naší spolupracovnice v Izraeli Mezi Izraelci se na sociálních sítích šíří video: Je na něm velký panter, jak pije z louže, a pak...

Ani kapka nazmar: Soutěžíme o dětské designové lahvičky NUK Mini-Me
Hledáte lahvičku, kterou si zamiluje každé dítě? Lahve z řady NUK Mini-Me jsou skvělé pro každodenní použití doma i na cestách. Mají moderní...