Co se špatnou učebnicí? O nové učebnici pro 8. ročník ZŠ

Učebnice jsou nyní barevnější, hezčí, snaží se být atraktivnější. Můj kolega takovu novou a pěknou učebnici objednal pro svou školu. Předem o ní přečetl všechny informace na webu a prohlédl si z ní ukázky. Když přišla, tak zjistil, že obsahuje řadu chyb a je špatně napsaná. Jak se  to může stát? Co teď s ní?

Jak vznikne špatná učebnice? Paradoxně tak, že na ní spolupracuje velká skupina kvalifikovaných odborníků. Zde se jich na její tvorbě podílelo celkem 11 - tři jako autoři (dva z toho vyučují budoucí učitele na pedagigocké fakultě), dva jako lektoři, další dva zajistili odbornou spolupráci, čtyři pedagogickou spolupráci. Ze strany nakladatelství je tedy zřejmá maximální snaha o zajištění kvality učebnice. Nová učebnice chemie pro 8. ročník ZŠ  přesto obsahuje faktické chyby (např. opakovaně používá chybně základní pojem molekula) a metodické chyby (velmi zjednodušený výklad chemických výpočtů a velmi náročný výklad chemických vzorců, který zdůrazňuje složité a málo běžné látky a opomíjí ty nejobyčejnější). Je třeba řící, že české učebnice jsou obecně kvalitní. Věcné chyby se v nich objevují zcela ojediněle, někde lze mírně kritizovat metodické zpracování některého tématu. Tato učebnice je tedy naprostou vyjimkou. Přesto je vážným varováním - ukazuje, co se může stát.

Můj kolega nejprve napsal stručný kritický mejl na adresu nakladatelství, to se však o jeho připomínky nezajímalo a nedostal žádnou odpověď. Pak napsal podrobné hodnocení učebnice (na 8 stran), které nabídnul ke zveřejnění jako informativní článek na známý pedagogický web. Tam mu odpověděli, že bude vhodné publikovat text jako teoretický článek, který projde recenzí. Po několika týdnech dostal zprávu, že obě recenze jsou negativní a článek zveřejněn nebude. Posudky byly zajímavé: Text byl označen jako "nestandardní typ příspěvku", který "se svým charakterem vymyká z vymezených kategorií článků" - s kritikou se zřejmě nepočítá, vítány jsou pozitivní zkušenosti z praxe. Ani jeden z recenzentů knihu neviděl, neboť dosud není v běžné obchodní síti - přesto knihu obhajovali a zveřejnění kritiky nedoporučili. Jeden ze závěrů pak zní: "Vzhledem k tomu, že se uvedená učebnice ještě nevyskytuje běžně v prodejní síti, nepovažuji za vhodné, aby jejímu uvedení na trh předcházel takto výrazně kritický posudek". Měla by snad tedy kritika vyjít, až se kniha rozprodá?

Roli zde hraje ještě fakt, že v našem postsocialistickém školství stále základní škola kupuje žákům učebnice a půjčuje jim je. Takže nejde jen o riziko nákupu 1 ks nevhodné učebnice, ale celého balíku - nejméně pro jednu třídu, ale také třeba pro 3 a více. To už stojí školu nějaké peníze. Nevhodnou učebnici asi nelze jen tak vrátit - kdyby byla špatně vázaná, špatně vytištěná, tak je to něco konkrétního a viditelného, ale chybně zpracovaná? Škola nemůže dost dobře zásilku nových učebnic sebrat a hodit do sběru a koupit hned jiné, musí nakupovat učebnice pro všechny předměty a na každý předmět tak přijde řada na výměnu učebnic po pár letech. Učitel, který se dal nachytat, tedy musí s nevhodnou učebnicí těch několik let za trest přežít a jeho žáci také.

Můj kolega mezitím zveřejnil svoji kritiku učebnice na svém blogu a informoval o tom nakladatelství. Opět žádná reakce. Nabídl svůj text také na další pedagický web, který se chlubí tím, že zveřejňuje i kritické hlasy. Nedostal také žádnou odpověď. Ovšem buďme realisty: Čeští žáci zpravidla neumějí chemii ani podle dobrých učebnic a učebnice nečtou. Takže se tak moc neděje. Akorát my starší stále žijeme s představou, že na světě má být jakýsi základní pořádek a že k němu patří to, že učebnice jsou bez chyb.