Jistě každého z nás zarazilo, když se doslechl o výměně embryí, prý někde v centru reprodukční medicíny v Brně. Hlavou se mi honilo, že právě teď někde, zřejmě v zahraniční, žijí dvě maminky, každá má v sobě dítě, po kterém touží
a najednou se dozví, že to dítě vlastně není „její“.
Napadlo mě, že si jen obtížně dovedu představit situaci, která by byla emocionálně stejně dvojznačná, jako je situace maminek, nosících vyměněná embrya.
I když pochopitelně neznáme výsledky šetření, lze se asi domnívat, že to v onom centru reprodukční medicíny nikdo neudělal schválně a že i tam vnímají tento moment jako velmi tragický (tragický přesto, že nikdo nezemřel). I přes nejlepší systémová opatření se to stát může (a samozřejmě, že by nemělo). Tedy než exemplárně trestat viníka, je dobré podívat se, proč se tak stalo a pokusit se vyvodit taková opatření, že se pro příště taková možnost minimalizuje (nepíši „aby se to už nikdy nikomu nestalo“, protože to je nereálné a etika je o reálných věcech). A bylo by fajn, kdyby se z tohoto případu mohla poučit i ostatní centra. To je ovšem „jen“ profesní stránka události.
Její těžiště leží v dramatu oněch párů, které jsou nyní v situaci, v jaké se v dohledné geografické ani časové vzdálenosti ještě nikdo neocitnul. Nejsem si tedy jist, zdali máme pro jejich situaci nějaké (neprávnické) precendenty, spíše ale asi ne.
Jistě je zapotřebí udělat vše proto, aby oba postižené páry (předpokládám, že jde o páry) dostaly vše potřebné k tomu, aby mohly situaci, ve které se ne vlastní vinou ocitly, překonat. Ať už jde o finanční pomoc nebo psychologickou podporu.
Problematická je v tomto případě i právní situace. V České republice je matkou žena, která dítě porodí. Avšak technologie oplození ve zkumavce tuto tezi relativizuje, protože existují rodiče biologičtí, kteří poskytnou pohlavní buňky a tedy DNA, pak je matka, která dítě porodí a rodiče sociální, kteří se o dítě starají. Neměla by se tedy změnit definice rodiče jako toho, kdo poskytuje genetický materiál?
Budou si po porodu chtít páry děti „vyměnit“? Půjde to vůbec? A co když jeden pár výměnu chtít bude a druhý ne?
Pak ryze intimní otázky: Co ke svému dítěti každá z maminek prožívá? Jak to ovlivní jejich vzájemný vztah? To je obrovské pole dětské a vývojové psychologie a je jasné, jak citelně jsou zde intimita a vztah mezi matkou a dítětem zasaženy. Jak jsou na tom otcové?
Ne, tato situace nemá dobré řešení. Všechna jsou špatná, jen některé bolí více a některé méně. Je třeba nalézt takové řešení, které oba páry bude bolet co nejméně.
Ze srdce jim přeji, aby se to podařilo.
