Očkování – vlastní zlo a cizí dobro?

Známe to z dětství asi všichni. Jdeme k paní doktorce nebo k panu doktorovi na tu nejhorší věc, která je pro naše dětské dušičky myslitelná. Jdeme na injekci. Brečíme, vztekáme se, ale nic nepomáhá. Nakonec ukážeme ramínko, přiletí včelka, příšerně to zabolí. Pak paní doktorka řekne, nebreč, jseš chlap, maminka ti koupí něco dobrýho. A takhle to absolvujeme několikrát za dětství.

Věc je ale vážnější. To, co vadí mnoha rodičům, je povinnost nechat svoje děti očkovat. Jistě. Docela to chápu. Očkování není zcela bez rizik a některá z nich mohou být docela vážná. Sám jsem některá z nich jako lékař zažil. Další věc, kterou můžeme kolem očkování vnímat je farmaceutický byznys. Samozřejmě, že někdo očkovací vakcíny vyrábí a je za to placen. Samozřejmě, že je zde klasický konkurenční boj mezi firmami.

Velmi častým argumentem však bývá to, že se očkuje proti nemocem, které se už u nás nevyskytují a to proto, že všichni lidé kolem jsou už proti té nemoci očkováni. Takže já mohu mít prospěch z očkování, i když jsem sám neočkován.

Je jasné, že žijeme ve společnosti, v jejímž centru stoji individuum. Jsme společností, kde jsem důležitý já jako člověk, jako jedinec, osoba, osobnost. Nesmím být obětován zájmům kolektivu. Zájmy jedince mají přednost před společenskými zájmy.

Na druhou stranu, přes to všechno ve společnosti žijeme. Nežijeme jako samotáři vedle jiných samotářů. Žijeme spolu, ať chceme nebo nechceme. To znamená, že naší existencí jsme vnořeni do mezilidských vztahů. To nám pochopitelně přináší mnoho výhod (které bychom chtěli mít jen pro sebe) a nevýhod, těžkostí, povinností (které milerádi přenecháme velkoryse ostatním). Když se mluví o výhodách, o spravedlnosti mlčíme, když o nevýhodách, první slovo, které řekneme, je spravedlnost. Ve spravedlnosti jde o to, aby každý dostal, co je jeho, výhody i nevýhody. To už vymysleli ve starém Řecku.

Na celé argumentaci odpůrců povinného očkování mě zaráží právě onen výše uvedený argument, totiž, že mohu mít prospěch z očkování ostatních, i když sám očkován nebudu.

Nikdy jsem neslyšel jediné zdůvodnění, proč mohu po tomto prospěchu spravedlivě sáhnout. Rád bych to věděl, protože jinak je to čirá vypočítavost. Otázkou je, jestli máme žít ve společnosti, kde je tato vypočítavost normou. Pak to znamená, že sám se mohu stát obětí něčí šikovnosti. Ve společnosti vypočítavých by mě to ale nemělo překvapovat a neměl bych si na to stěžovat, protože společnost funguje právě tak, jak má, totiž vypočítavě. Anebo chceme žít ve společnosti, kde se o spravedlivé vztahy alespoň snažíme, pak ale vezmu na sebe i nějaká rizika, v tomto případě i rizika očkování svých dětí.

Sám mám děti dvě a obě jsou kompletně očkovány.